A musím se usmívat. Víš v čem je ten problém? Příliš se hlídáš a málo publikuješ.Potřebuješ reakce. Jedna věc je rozvážnost, druhá přílišná opatrnost.
Hoď to za hlavu a nech se kritizovat, nebolí to, ani si proto nemusíš připadat hloupě. To všechno pomáhá. Dobrého cviku už jsi dosáhnul.
Hahá
tak může to být tím. Asi nikdy zcela nepřitakám něčemu o dobrém cviku. To je ta opatrnost kterou od sebe jen těžko budu odvazovat. Ostražitost přece na prvním místě, čistě jako bariéra před nějakou plytkostí nebo přílišnou častostí (to je ale slovo! anebo častotou). Možná je to ale právě o tom čase. Teď si říkám kam jsem se to vlastně dostal a stejně tak dobře bych to asi věděl líp kdybych psal víc a učil se v tom chodit.
Palo nedávno psal v jedné miniatuře, že to napsal jen protože neví jak hůř mrhat sémantickým potenciálem. Mě se naopak zdá, že ta šíře, kterou se verše snaží obsáhnout je tak nezměrná, že jen stěží autor narazí do něčeho, co už jednou vytvořil. Minimálně může lépe. Ale už rozbředávám. STOP
Zadávit sebekus | Plesová sezona | Táta a děvčátko | Trhni za oponu | Báseň pro nějakou ni