Bajka o šermíři s mizejícím štítem:

Autor: Savynets , 20.10.2026, Básně

  

Byl jednou jeden rytíř, který ze všeho nejvíc miloval vyzývat ostatní k soubojům. Ne snad proto, že by byl statečný, ale protože měl neobyčejný talent proměnit každou maličkost v otázku cti, práva a správně vyplněného formuláře.

Nenosit klasický meč? To by ještě šlo. On však místo něj třímal tlustý svitek papíru s královským razítkem a jeho brnění tvořily desítky diplomů z teorie šermu. Měl osvědčení o správném držení meče, certifikát o bezpečném máchání mečem a dokonce potvrzení, že jeho výpady odpovídají platným dvorským normám.

Draka ale nikdy neskolil, království nikdy nezachránil a před nebezpečím se obvykle ukrýval za nejbližší paragraf. Zato stál u cesty a poučoval kolemjdoucí hrdiny:

„Takhle se přece meč nedrží! Podívejte se na mou licenci! Váš styl je nevkusný, technicky nedokonalý a naprosto neodpovídá schválené metodice!“

Když mu někdo navrhl, aby si to spolu vyzkoušeli v praxi, rytíř důstojně zakašlal:

„Já se přece nebudu snižovat k praktickým ukázkám. Od toho jsou tu lidé, kteří tomu nerozumějí.“

A spokojeně si oprášil diplom.

Jednoho dne se na louce objevila lesní víla. Byla divoká, nespoutaná, tančila mezi stébly trávy a chodila bosa. Neměla žádnou licenci, žádné osvědčení o správném pohybu v přírodě a už vůbec ne potvrzení, že se smí radovat bez předchozího souhlasu královského úřadu.

A právě to rytíře hluboce znepokojilo.

Schoval se do křoví a začal ji pozorovat. Nejdřív jen ze zvědavosti. Potom z profesního zájmu. Nakonec si pořídil zápisník, dalekohled a zvláštní formulář nazvaný.Evidence nepovoleného štěstí v otevřené krajině (list deníku)

Každý den si zapisoval:

„Přestupek číslo jedna: tančí bez povolení.“

„Přestupek číslo dvě: chodí bosa, čímž ohrožuje důstojnost obuvi.“

„Přestupek číslo tři: usmívá se, přestože jsem ji ještě oficiálně neschválil.“

Po týdnu přidal nový bod:

„Přestupek číslo čtyři: stále se směje, i když jsem jí jasně vysvětlil, že k tomu nemá dostatečnou kvalifikaci.“

Víla mezitím tančila dál.

A rytíř? Ten si pořídil další diplom. (Velký souboj o poslední slovo).

Jednoho rána už rytíř nevydržel. Vyskočil z křoví, zakopl o vlastní pochvu, zachytil se za větev a s důstojností člověka, který právě prohrál souboj s keřem, se postavil před vílu.

„Okamžitě přestaňte!“ zahřímal. „Váš tanec je nevhodný, vaše chůze nezodpovědná a váš oděv vyvolává pohoršení!“

Víla se zastavila:

„A co přesně jsem provedla?“

Rytíř rozvinul svůj svitek. Papír se odvíjel tak dlouho, že tři poutníci stihli po cestě sníst svačinu a jeden z nich si zdříml.

„Porušujete pravidla!“

„Která pravidla?“

„Všechna, která jsem vám právě připravil!“

Víla se usmála a udělala ladnou otočku:

„Víš, rytíři, někdy mám pocit, že by sis nejraději zul ty těžké boty a běžel bos se mnou.“

„To je naprostá urážka mého postavení!“ vykřikl.

„A někdy mám dokonce pocit, že by ses chtěl smát. Jen se bojíš, že by ti někdo odebral licenci.“

Kolemjdoucí poutníci vyprskli smíchy. Jeden se opřel o strom, druhý si utíral slzy a třetí navrhl, aby rytíři vystavili nový diplom:  (Olympijský vítěz v promarněných příležitostech)

Rytíř zrudl až za ušima. Jeho diplomy, předpisy i vážená maska se náhle proměnily v divadelní kulisy, které držely pohromadě jen díky tomu, že se na ně nikdo příliš nedíval. A to bylo pro rytíře horší než prohrát sto soubojů.

Ale když se ti někdo směje, zatímco ty se snažíš dokázat, že jsi neporazitelný, je to mnohem nepříjemnější. Zvlášť když se směje i tvůj vlastní kůň.

Kouzelná guma a království bez smíchu:

Rytíř pochopil, že musí jednat rychle. Sáhl proto do tajné kapsy svého brnění a vytáhl svou nejmocnější zbraň: 

 kouzelnou gumu.

Nebyla to obyčejná guma. Dokázala vymazat všechno, co rytíř nedokázal vysvětlit, obhájit nebo snést.

Jedním tahem vymazal smích poutníků.

Druhým vymazal vílu.

Třetím vymazal louku, protože na ní měla víla příliš mnoho prostoru pro vlastní názor.

Čtvrtým vymazal stopy bosých nohou.

A pátým, čistě preventivně, vymazal i otázku, proč se vlastně tak rozčiloval.

Zůstala prázdná bílá plocha. Rytíř si spokojeně oprášil brnění:

„Tak! Problém vyřešen. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel a nikdo se mi nesměje. Moje autorita je zachráněna!“

Vtom se z nebe ozval hlas královského písaře:

„Vážený rytíři, dovolujeme si vás informovat, že jste omylem vymazal také svůj životopis, všechny své diplomy a doklad o tom, že jste vůbec někdy existoval.“

Rytíř zbledl.

„To je nemožné! Mám na všechno potvrzení!“

„Právě proto,“ odpověděl písař. „Byla to vaše jediná dokumentace.“

Rytíř se pokusil vytáhnout další svitek, ale v kapse našel jen drobek chleba a účtenku za údržbu brnění.

A poprvé v životě nevěděl, co má říct.

Konec. Nebo začátek — podle toho, kdo se právě dívá.

                                                                                    L.S.16. 09. 2026

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 0x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře