Už se na mě zase lepí pavučiny
Říjen pouští studený dech do listí.
Očistím si kecky od všech zbytků trhaviny
A zbytek setřu z dolní čelisti.
Sáček pomateně tančí u kaluže.
Necítit se stejně, tak mu závidím tu hru.
Prázdná, unešená a k tomu všemu prý, že
jsem taková jaksi víc do větru.
A možná,
že se občas vážně spustím po síti.
Bez obalu jdu,
nevím proč,
ale kam.
Tentokrát jsem tam, kde slunko nesvítí.
Místo vánku odnesl mě uragán.
Známou ulicí se řítím s třásní pro koledu,
stávám se svou vlastní kořistí.
V hrudním koši tluče uhlík místo ledu.
Teď už jenom ať to nikdo nezjistí.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Půlnoční | Venezia | Pyrotechnik | Silvestr | Návštěva