Amálce

Nenapadá mě nic, co bych chtěl dodat..., snad jen, že... to je skoro jako čára za minulostí...


Autor: Ned, 26.10.2003, Básně

  

Je podzim, zavři okno, Amálko
cítím teplo, když mě prozváníš
osud nás dva nechal spolu jen nakrátko
mizím já a i Ty za roh odcházíš.

Zavři oči, Amálko, slunce už zapadá
bylo dobře a jednou bude zas
my dva spolu jsme byli krásná náhoda
ale to všechno smazal čas.

Léto je pryč, teď zima je Amálko
sníh pokrývá město i minulost
hořkost se časem vytratí Amálko
zmizí pod sněhem, možná i na věčnost.

Odejdi, Amálko, uteč a nebuď tu
nevracej bolest co bolet mě přestává
nechci se pořád jen opírat o hůlku
nechci být, kdo jenom okolo postává.

Hodnocení: 2.29
(celkem: 32, počet hlasujících: 14)

Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>