Deseti rukama lomím nad tou ztrátou
Člověče
už nejsi můj
Kdybych ti sluneční paprsek dala
nebo tři zlaté vlasy Děda vševěda
nic by se nezměnilo
navždy je pryč co bylo –
snad kdybych vyčítala –
to se však nedělá…
Pohasl oltář
zabouchly dveře kostela
víra se s nadějí v koutku krčí
místo tvých stop vidím stopy vlčí
tak se mi opatruj
člověče…
Tisíce slz roním nad tvou ztrátou