Snad se nenajde nikdo, kdo by neznal tu větičku - Ema má mámu a máma má Emu. Pro mnoho z nás je to první věta ze slabikáře, kterou jsme se naučili číst. A i když jsme mezi tím přečetli a zapoměli mnoho jiného, tahle v nás zůstala. Jenže, ono to bylo jinak, s tou Emou a její mámou, myslím. A nebyla to žádná idylka, ale fakt pořádný životní fofr.
Ema měla mámu
a máma měla chlapa.
Ema byla malá
a nemohla to chápat,
že táta utek s ženskou
a máma v potu tváře
tak nestala se hvězdou
ze stran slabikáře.
(zvukovou podobu básničky najdete na mém webu ...)
, 8. 4. 2012, Básně