Lumír nezná bolest, strach,
stresy jsou mu cizí,
skály sami rvou se v prach,
popřípadě zmizí,
když jde kolem … Ale co to?
Krev mu mizí ze tváře,
a jde krokem odsouzených
na návštěvu zubaře.
(zvukovou podobu básničky najdete na mém webu ...)