Zora byla toho názoru,
že nepatří k průměru prostých,
kráčela městem s nosem nahoru
a k lůze měla ostych.
Jenže čas letí, chvátá a ona
slevila z nároků s neklidem,
dnes je z ní stará matrona,
živí se v hospodě úklidem.
(zvukovou podobu básničky najdete na mém webu ...)