Judita, holka milá
a naše víla šenku,
do džbánku víno lila,
leštila blůzkou sklenku.

Pak řekla, sedíc u stolu:
„Pravda je, ta mrška, na dně.“
Nám dala levnou kofolu,
a pila své víno vnadně.


(zvukovou podobu básničky najdete na mém webu ...)