Fresky chrámů,
co v duši zbyly samy.
Prázdno rámů,
láska bez milování.
Stesky trámů,
co můžou samotu snést
vědí, že jen má jsi, lady.

Prsty stromů,
co hladí dlaně větru.
Skály lomů,
milníky kilometrů.
Střechy domů,
co můžou samotu snést
vědí, že jen má jsi, lady.

Láska je něžné prokletí,
pravda není pravdou
a lež není klam.
Dřív, než naše touha odletí,
chci abys věděla,
že bez tvé lásky
já nechci zůstat
sám.

Hlína hrobů
a věnce s nápisama.
Stáda sobů
na cestě do neznáma.
Ústa snobů,
co můžou samotu snést
vědí, že jen má jsi, lady.

Pravda bohů,
co ví, co bylo kdysi.
Listy hlohů,
úsměvy, kompromisy.
Stébla stohů,
co můžou samotu snést
vědí, že jen má jsi, lady.

Láska je temné prokletí,
pravda není pravdou
a lež není klam.
Dřív, než naše touha odletí,
chci abys věděla,
že bez tvé lásky
já nechci zůstat
sám.

Fresky chrámů,
co v duši zbyly samy.
Prázdno rámů,
láska bez milování ...