, 17. 11. 2011, Ostatní
V očích údiv a tak trochu zděšení,
že smíme vlastním krokem vstoupit do dějin,
že smíme ptát se, kdo byl kým a jak a proč,
že se vůbec smíme ptát.
Šli jsme městem z vlastních žalů svlečeni,
krví rudé hvězdy tiše hasly v závějích,
to nový den je právem vyhnal do mrazu
z galerie obrazů, z galerie obrazů
falešných proroků.
Rudý úsvit už nám dávno nehrozí,
už nestojíme s rudou vlajkou smutně na rozích,
už nezdobíme tanky, co nás přijdou zachránit
před zbytečnou touhou žít.
Přišlo ráno, vzletu nultá hodina,
bez srpu v zádech nějak líp se usíná.
Je fajn, že doba smetla s prachem ze stolu
smutné zbytky symbolů, smutné zbytky symbolů
falešných proroků.
Vždyť s láskou a s pravdou
lze krásně, byť ne bez starostí žít,
stavět si hrady z písku
dřív, než začnem stavět pevný hrad.
A když přijdou časy temné,
my opět půjdem pro pravdu se bít,
pak napsat pár veršů do notýsku
a smutkům zamávat.
Zvony zvoní novým lidem v ulicích,
nové knihy, nové bysty v policích
a možná mnohé, čím se pokřivil náš svět
za těch dlouhých dvacet let.
Však přesto
vzdávám dík a vzdávám úctu chvíli té,
těm dnům, kdy opět člověk stal se člověkem,
těm dnům, kdy přestal se jak dítě ve tmě bát
a dokázal vale dát a dokázal vale dát
falešným prorokům.
Vždyť s láskou a s pravdou
lze krásně, byť ne bez starostí žít,
stavět si hrady z písku
dřív, než začnem stavět pevný hrad.
A když přijdou časy temné,
my opět půjdem pro pravdu se bít,
pak napsat pár veršů do notýsku
a smutkům zamávat.