Ten kdo psal tuhle básničku, měl zcela jistě ve svých prioritách jasno, byl odhodlaných si je za každých okolností udržet a evidentně se mu to povedlo. No, nedívejte se na mě, já to nebyl ...
Z okna domu mává
má sousedka Sáva,
zve mě třikrát týdně
k šálku kávy z Vídně.
Já mám radši moccu,
hned má slzu v oku
a mám klid a basta,
můžu v klidu chlastat.
(zvukovou podobu básničky najdete na mém webu ...)