Nad obzorem svítá a rodí se další den
Chuchvalce mlhy se válejí mezi ploty ostnatého drátu
Kapky rosy laškovně ulpívají na oněmělých zbraních
Ranní vítr si pohrává s nedopalky cigaret

V zákopech se krčí několik vojáků
Jejich tváře ztratily odhodlání prvního útoku
Unavené pohledy míří do špinavé země
Srdce zkamenělo, svědomí odešlo, mysl ztěžkla

Kousek od nich leží v zákopu tělo
Připomíná spíše odhozenou dětskou hračku
Z ran na hrudi prýští krev
S každým okamžikem slábne a umírá

Lesklé oči hledí do nebe
Zkrvavělou chladnoucí rukou svírá fotografii
Dívčí tvář na papíru již není skoro vidět
Někde však jistě žije ta skutečná a čeká

Nadešel epilog jeho života
Pomalu uvolní sevření a vítr obrázek odnese
Poté vítr zaševelí: “Dám na ni pozor“ a odletí
Chladná ústa se nepatrně usmějí a znehybní

Jeho kamarádi trpce svírají helmy a pláčou
Slzy padají na mladíkovu tvář a smývají z ní krev
Kolik takových zbytečných konců ještě bude?
Kolik slz bude ještě muset zkropit zem?