Život zapakovaný v kufru

  

Cesta vedla na dně pusté rokliny na okraji městské periferie. Byla neurčitá chvíle mezi večerem a nocí, nebe bylo neurčitě tmavé, slepé a prázdné. Ze svahů rokle čněly mezi vlhkou hlínou lesklé balvany. Jiří postavil kufry na zem, utřel si rukou pot z čela a polkl chuť podezřelé nejistoty a zákeřného ticha, které číhaly okolo něho.
,,Bylo opravdu rozumné vzít si na nocování v přírodě kufr?‘‘, ptal se Jiří sám sebe.
Víte, abyste rozuměli, nebyl to obyčejní kufr, nýbrž kufr lodní. Určitě znáte ten pocit, když potřebujete zavazadlo nezměrných proporcí, do kterého by se vám vešlo snad úplně všechno.
A přesně týž pocit měl i Jiří, který se onoho dne vydal na svůj historicky první pobyt v přírodě přes noc bez jakéhokoliv doprovodu. Popravdě řečeno to bylo trochu směšné. Bylo mu v tu dobu celých 23 let a již měl po studiích. Byl to ale zkrátka strašpytel a ,,posera“. Ptáte se přesto nač potřeboval tak obrovský kufr? Odpovím vám jeho slovy: ,,Není myslitelné ,abych si, byť jen jednu noc, představil bez všech těch věcí, které mám rád.“…aaaa…..už natahoval. Nebylo lehké zabránit propuknutí slz z jeho kalných očí. Nebudu vás napínat, nepovedlo se to. Rozplakal se jako malé děcko, kterému vzal kamarád Pepík vyřezávaného kohouta na hraní.
Jiří pociťoval tuto noc jako velkou zkoušku, něco jako bobříka odvahy. Když se zaťatými zuby dorazil na místo, které si předem určil (byl to skalnatý převis asi půl kilometru od jeho rodného města ) hodil svůj, za cestu stokrát prokletý, kufr na provlhlou zem a zaúpěl strachy. Možná by pro něho bylo lepší, kdyby si alespoň pro začátek nepředstavoval ve své hlavě ty nejhrůznější obludy, které by ho dozajista mohly v noci navštívit.
Následovalo připravení lože, na kterém měl strávit nadcházejících několik hodin, a to podotýkám v podobě spánku. Přípravy se naštěstí obešly bez komplikací. Kdo by taky nějaké čekal, vždyť měl kufr se vším potřebným.
Za chvíli už ležel. Byla mu zima, zuby drkotal, husí kůže po celém těle. Vydržel to. Myslím si ale, že kdyby ke všem těmto strastím měl ještě hlad, tak by nevydržel. Je to ale pouze má domněnka, která není nijak směrodatná pro utvoření názoru na našeho Jiřího alias bábovku.
Vrátíme-li se k samotnému příběhu, není už moc co dodat. Přežil to, překonal sám sebe. Ale nějak se nedostavil ten efekt, který čekal. On se totiž nezměnil. Měl za to, že bude jiný, lepší ( i když ne, že by dosud pochyboval o své dokonalosti), ale nebyl. Zůstal tím ,kterým se narodil.
Čekáte slovo závěrem? Máte ho tedy mít. Při nocování v přírodě myslete na své zdraví, nenastydněte!

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře