15 368 literárních děl

3 002 autorů

Nenarodí se jenom dítě z matky, ale i z dítěte matka.
[Le Fort] Další >>

SBÍRKY OSTATNÍ BLOGY POVÍDKY BÁSNĚ

Xeuron 2 - Každá rada drahá

pokračování Xeuronu,druhá kapitola.

Autor: Alternativ

, 30.3.2011, Povídky

Quendar stále ještě neusnul. Seděl u otevřeného okna a díval se ven na ulic. Vítr si pohrával s jeho neučesanými blonďatými vlasy,zatímco jeho modré oči upřeně hleděly vzhůru a spočívaly na něčem, co vypadalo jako polární záře. Potom přejížděl pohledem po ztemnělém Bloku. ,,Všichni už spí", pomyslel si, když pozoroval prázdnou ulici. Neony a lasery skomíraly a pohasínaly, stejně tmavé byly hospody a obchody se všelijakými produkty, sportovní haly, promítací sály, laboratoře, školy a učiliště, ozdravovny, ba i náměstí a parky pokryté vzorně zastřiženou zelení. A opět bílé domy z betonu a skla. Jaká to krása! Jaký to soulad přírody a vědy! I samotná Tribuna Lidu se svou Síní slavností, kavárničkami za dne plnými přemýšlivých studentů, se svými vědci, profesory,Mistry i delegáty zela prázdnotou a čněla nade vším vítězoslavně a s klidem. A na obloze, jako dva němí svědci té tiché nádhery, shlížely na obec dva měsíce, Queron a Kallipton, dva působiví velikáni. Když tu se stalo něco naprosto nečekaného, co nikdo neočekával a co mělo tento klid přerušit. Náhle a bez jakéhokoli varování to, co vypadalo jako polární zář a co Quendar z okna pozoroval, ta neuvěřitelná hra světel a barev - prostě zhasla. ,,To snad není možné! To je snad sen!" Quendar se štípl do tváře. ,,Au" Sen to nebyl. ,,Opravdu! Ale jak to dokázali? Jak mohl někdo vypnout silové pole? Kde by vzali tolik energie? A co teď s námi bude?" Tohle ta vědma nepředpověděla. Ne, tohle nesmí nechat jen tak. Musí k ní zajít. Ale není to nebezpečné, chodit teď k Vědmě? Teď, v noci? Navíc když se chystají zaútočit? Znovu váhavě pohleděl vzhůru a najednou ho zaplavila hrozivá vlna strachu. Byl přece svědkem, jak zničili Arman. Co když teď zničí Blok? Přibouchl okno a zacvakl. ,,Teplota pokoje se ustálila na hodnotě 25 stupňů" klidně konstatoval elektronický hlas. ,,Ve vaší krvi zaznamenána zvýšená hladina kortizolu. Zřejmě máte strach. Doporučuji návštěvu poradce. Je zde i možnost zakoupení antidepresivních pilulek C - 27 v sektoru B8." pokračoval počítač. ,,Já kašlu na nějaký pilulky C-27! Chci znát pravdu!" Bouchl Quendar pěstí do stolu zrovna v momentě, kdy se na stěně objevila světelná mapa sektoru B8 a popis účinku oněch ,,zázračných" pilulek. ,,Hněv škodí zdraví" odvětil s bohorovným klidem automat. ,,A pravdu nemám v databázi.Lituji. Přeji dobrou noc."Obrazovka zhasla. Tohle Quendarovi dodalo poslední kapku. Jsou zkrátka věci, do kterých by se počítače plést neměly. Stejně nikdy nenahradí lidi, přemítal, když si nasazoval khaki kalhoty a opánky. ,,Nikdy", ujistil se, když si konečně nasadil i triko a kabát s mnoha kapsami. Nezapomněl ani na stříbrný náramek pro štěstí. Sice si pořád dokola připomínal, že na tyhle věci nevěří. Nevěřil příliš na sílu mysli. Ani na to, že je dítětem hvězd. Ale co kdyby přece? Ne. Mnohem víc ho teď trápili oni. Co když zaútočí? Musí vidět onu vědmu. I kdyby měl před nimi utéct. Ano, bude utíkat. Chtít se bránit by byla pošetilost.Kdoví, jaké mají zbraně. Ty, kteří se pokoušejí s nimi bojovat, zabijou nejdřív. Vzal si tedy nejdůležitější věci - láhev s kokosovým džusem k pití, pár housek k jídlu, náhradní oblečení, prázdný sešit a tužku a nějaké peníze, kdyby narazil na někoho z periferních oblastí, kde se tu a tam ještě používají. Naposledy se rozhlédl po pokoji a přiložil ruku na dveře. Cvak. Rodiče spali. Vzbudit je by bylo pošetilé, určitě by ho nikam nepustili, v tuto dobu - a navíc za vědmou. Měl pocit, že ho někdy chrání až moc. Kdepak, spokojeně oddychovali. Výtah ho dopravil z posledního pokoje na konec dlouhé chodby a následně dolů k vchodovým dveřím. ,,Přízemí, společenská hala,východ" ozvalo se z amplionu. Vystoupil tiše ven a rozhlédl se kolem. ,,Co by tomu řekli? Co by lidé řekli tomu, že se teď toulám po venku? A co rodiče?" pomyslel si. ,,A co až zaútočí oni?" Dal se do běhu.Nevnímal už, kde je vlevo a kde vpravo, jen aby byl co nejdřív u ní. Jistě to bude vědět. Jaká by to jinak byla vědma? Stále jí ještě věřil. Zastavil se. Bylo zbytečné utíkat - nikdo totiž neútočil. Lidí kolem nešlo mnoho a když, tak je povětšinou vůbec nezajímalo, proč nějaký kluk jménem Quendar v noci nespí. Vždyť je na světě tolik modrookých blonďáků! A tolik hochů, kteří se jmenují Quendar. Není to nijak neobvyklé jméno. A zrovna on dítě hvězd? Znělo to opravdu praštěně. Vzhlédl vzhůru a co nevidí - silové pole znovu naběhlo. Znovu ta hra barev... no jistě, vždyť má záložní zdroj. Spadnul mu kámen ze srdce a vrátil se domů. Vždyť zítra je taky den. K vědmě může zajít jindy. Teď spal už mnohem klidněji. A stříbrný, světélkující náramek na jeho pravé ruce jakoby ho ukolébával ke spánku. Nikdy nevěděl, co znamenají ty vyryté nápisy v Hendarských runách, ale to ho už teď netrápilo.

To ovšem ještě netušil, že svíčka života oné tajemné vědmě již pozvolna dohořívá a kdoví, kde nakonec odpovědi na své otázky, které se na něj sypaly ze všech stran, nalezne. Stejně jako netušil, že nebude trvat dlouho, a najde jiný předmět, který bude ještě mnohem záhadnější, než ten jeho milovaný kousek stříbra. Budoucnost je neustále v pohybu a velmi obtížné je jejím závojem proniknout...

A co zatím dělal Petr? Inu, stále měl problémy s usínáním, v tomhle by si mohli s Quendarem podat ruce. Zemi sice přímo nehrozila zkáza ze strany jakýchsi tajemných, mimozemských tvorů, zato se velmi množily případy spatření UFO, stejně jako mezi lidmi narůstal počet nevysvětlitelných depresí, nebo naopak euforických stavů. Jako by trpěli maniodepresivní psychózou, ale bez jakékoliv zjevné příčiny. Proč se tohle děje? A s tím, jak se zhoršoval svět, zhoršovaly se i jeho sny. Ve spánku se potil a zaplavovaly ho vlny hrůzy. Ve škole nedával pozor a blábolil páté přes deváté. ,,Co to tu kreslíš? Máme matematiku a né výtvarnou výchovu!" osopil se na něj učitel, když viděl jeho náčrtek obrázku,na kterém stál Quendar s hrdostí v očích a vedle něj se zřetelně rýsoval obrys kosmické lodě v pohybu. Co mělo tohle znamenat? Co se to se světem stalo?Nebo by se snad měl zeptat, co se stalo s ním? Copak se už dočista zbláznil? Ne. Tohle by bylo moc i na jeho psychiatra a na ty jeho rádoby všemocné pilulky a dobré rady. ,,Snad se to do zítřka zlepší," řekl si, ,,měl bych se zajít trochu provětrat."Musí tomu přijít na kloub.

Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli)

Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Vybíráme další díla od autora...
Škatulkáři | Filatelista | První případ inspektora Kočky – část 1. | Týden | Peripetie všedního dne

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

AmellieJP

3.9.2014, 17:21

Tak jsem neodolala a vrhla se na další díl. Dovolím si trošku delší komentář.

Našla jsem tam pár chybek, úplné prkotiny jako chybějící mezera za čárkou, nebo podobné maličkosti. Pokud to není vyloženě hrubka, tak to neřeším. Co mě ale praštilo do očí byl zvýšený obsah Kortizolu, který měl dokazovat strach. Zvýšená hladina Kortizolu ale svědčí pouze o nemoci zvané Cushingův syndrom. Ale to jen tak, že jsem z oboru, tak jsem si toho všimla.

Jinak co se týká děje mě to celou dobu bavilo, "druhý" svět je tam popsaný moc hezky, akorát bych dala trochu víc prostoru pro vyprávění o Petrovi. Jo a na můj vkus tam bylo trochu moc otázek. Myslím, že by stačila i polovina pro navození atmosféry.

Jinak se mi to celkově líbilo a určitě si přečtu další díl.

kvalitní komentář (1)

Reakce: Alternativ

17.9.2014, 23:20

dík za komentář

Chyby se snažím nedělat, a i pokud jde o obsah, tak ho pořád upravuju, mažu, připisuju atd... mám to tak i na svém blogu, napadne mě třeba něco dopsat a článek předělám. Takže i tenhle příběh je, dá se říct, tak trochu ,,poslepovaný" z různých mých momentálních nápadů ;) S tím kortizolem - měl jsem za to, že je to právě jeden z hormonů, který indikuje strach... a příběh o Petrovi určitě rozvinu, akorát zatím vymýšlím, za jaký konec to vzít...

kvalitní komentář (0)Reaguj >>