15 368 literárních děl

3 002 autorů

Nezralí básníci napodobují - vyzrálí kradou.
[Eliot Thomas S.] Další >>

SBÍRKY OSTATNÍ BLOGY POVÍDKY BÁSNĚ

U stolu se toho řekne nejvíc

U stolu se toho řekne nejvíc

Autor: R.L., 5.2.2004, Povídky

Seděl jsem si doma a civěl z okna, jak si vítr pohrává s větvemi jehličnatého stromu. Neměl jsem zrovna nic na práci a přemýšlet o tom, co bude za chvíli, se mi nechtělo. Proto jsem jen tak ležel a díval se ze své ulity ven. Za chvíli zadrnčel telefon, a já byl nucen pohnout zadkem ke sluchátku.
"Halóóó," povídám do telefonu.
"Zdravím, Rudi, neskočíme na jedno?" říká hlas a já poznávám, že je to Fredy.
"Jasně! Stejně jenom čumím z okna a tohle je ta jediná věc, která mně bleskla hlavou," říkám.
"OK, tak za patnáct minut Pod schodama," hlásá.
"Jasně," a pokládám sluchátko.
Venku svítí pěkné, žluté sluníčko a já si odsedám do temnějšího koutu hospody, aby mi nesvítilo do očí. Pivka už jsou na stole a ve dveřích se objevuje Fredy.
"Tak na zdraví!" a otočíme do sebe ušáky. Druhá pěna už klesá a Fredy se ke mně naklání. V obličeji mu čtu znepokojení.
"Hele, víš, jak mám doma ty želvy?" ptá se.
"Jo, jasně. Co dělají?"
"Co by, žijou!"
"Tak to je dobrý, ne?"
"No, právě že ne!" zvolá.
"A proč ne?" ptám se a objednávám další kolo.
"No právě že jenom žijou, a víc nic," snaží se vysvětlit, přičemž si ťukáme s krýglama.
"Ty vole, tak to je v prdeli, co s tím uděláš?"
"No právě že ještě nevím, páč mi to došlo až dneska!"
"Hmmm, a to už je máš doma čtyři roky," dodávám.
"To jo, to je hrozný, čtyři roky jenom žít!"
"Však mají akvárko a ostrůvek, ne?"
"Jo, ale to je asi tak všechno!"
"Kromě toho života," říkám ještě a muž za pultem točí další chmelový mok.
"Řeknu ti, kámo," a upíjím pivo, "že to ani není život, takhle přebývat ve skleněným kvádru. Ještě že mají tak malé mozečky!"
"Oni jo, ale co my?"
"No, my máme mozky o něco větší a taky těla, a proto asi uvězňujeme menší těla, abysme mohli pozorovat jejich život."
"Uvězněný život," napomíná Fredy.
"Hmm, to jo, ale je to zábava, ne? Sledovat, jak jim ten život plyne," ptám se.
"Jo, někdy jo," odpovídá Fredy a míří k toaletám. Po jeho příchodu jsem se zvedl i já a kráčel po jeho stopách. Pak už se bavilo jen o politice, jako ostatně vždy, když už si nemáme co říct. Ale vždycky se něco najde. Ráno jsem se probudil u Fredyho a trochu mě bolela hlava.