Je poslední den roku mladý , rozverný pár prochazí parkem. Muž výborně vypadající velmi bohatý tricátník a jeho mnohem mladši rozpustilá přítelkyně . Zahaleni v teplých kabátech , šálách a rukavicích jenž tvoří alespon nějakou obranu proti dotírající nesnesitelné zimě.
Prochazí zasněženým , pustě vyhlížejícim parkem.Když dívka spatří u kořenů jednoho z mnoha opadaného a zavatého stromu muže. Nebo alespon to co z muže zbylo . Ten už jen seděl z poloviny zasněžený a s vypětím posledních sil, které našel snad až v tom nejzašším kousku těla,vztáhl k páru ruku. ženu tento počin zasáhl jako ten nejostřejší samurajský meč přímo do srdce.Už už chtěla jít k muži bliž a zeptat se co potřebuje když ji její přítel vzal za ruku přivinul k sobě a mírně rozlobeným hlasem začal vysvětlovat ,že je zbytečné někomu takovemu pomahat ,vždyt ti lidé si za to mohou sami ,kdyby se snažili ,začlenili a žili jak mají nikdy by se jim nic takového nestalo´´. Potom ženu políbil na čelo a vedl ji dál parkem.
Změt věcí nasledujících se snad ani nedá popsat.
Mladý pár prošel branou a pomalu vychazí do rušné ulice velkoměsta. První krok za bránu poslední výdech pod stromem. Zima dovedla smrt až do srdce oné lidské trosky. Svaly povolily a srdce udeřilo naposled do taktu života. Duše se vznesla z těla a míří pryč . Už je venku z parku , když v tu ucítí poslední kontakt se světem. Projde mužem sedícím za volantem auta , ten se lekne a strhne volant. Ohlušující rána smrtelné úpění a poslední vzdor smrti. Pod koly jeho auta umíra mladá žena . žena která ještě před chvílí zamilovaně skotačila se svým milencem v parku.
Prázdný pokoj, prázdný jen na první pohled . V rohu sedí muž ,celý pokoj ,dokonce snad celý svět je naplněn jeho myšlenkami. Ztratil to co na světě nejvíc miloval . už je tomu skoro rok co jeho mladou milovanou přítelkyni srazilo auto a on to má pořád před očima nemohl myslet na nic jiného . Proto ani nepostřehl že se jeho firma řítí do záhuby. Proto mu ted banka sebrala vše a brzy bude muset i z tohoto prázdného pokoje ..Nezbylo mu nic , oblečení které má na sobě je značně obnošené a potrhané.
O týden později se hladový a vyčerpaný muz vypotácí z pokoje ve kterém už dále být nemůže,z posledních sil klopýtá po ulici a natahuje ruce na kolemjdoucí. Prochází parkem když v tom mu dojdou síly. Podlomí se mu kolena .Doplazí se k nejbližšímu stromu a opře se o něj. čas plyne jiným způsobem než běžně . Táhne se jako med pomalu stékající z lžíce do čaje kde se má rozpustit.
Když muž znova otevře oči je do půli zasněžen, chce se oklepat ale sil se nedostává. Je poslední den v roce . Zima se dobývá už i do jeho kostí. Hlad drtí jeho žaludek. A smrt klepe na jeho srdce a nedočkavě postává před tou velmi ztenčenou bránou do jeho nitra.
Je poslední den v roce a muž zahlédne mladý skotačivý pár ,vyjít z útrob parku. Když prochází okolo něj .Najde v nejzasším koutě svého těla sílu a natáhne k nim ruku s neslyšnou prosbou o pomoc . žena se už už přibližuje když v tom ji její milenec stáhne zpět k sobě něco jí řekne a políbí na čelo, načež se otočí a oba odchazí.
Smrt prolomila bránu a vítězoslavně vešla do zmrzlého srdce . Poslední úder , poslední výdech, poslední napětí svalů . Poslední slovo této povídky
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
tresty |