Světlo v temnotě - Část první: Zničená vesnice

Tento soubor povídek tvoří příběh o mladém paladinovi Endaronovi, později Anatreothovi. Při nedávné potyčce byl zabit temnými silami a později oživen dvěma svými druhy. Je už na vás, jak mě zhodnotíte :) Ale děkuji za každou připomínku.


Autor: Drienn, 16.2.2010, Povídky

  

Světlo v temnotě

Část první: Zničená vesnice

Jezdec zatáhl za uzdu a zastavil koně, který nervózně zafrkal a potřásl hlavou. Ticho, panující v lese, protnul hlas dašího muže, jen dohonil své druha.
,,Zlo je na tomto místě přímo hmatatelné. Stále si myslíš, že by tu duše Endaronova měla být?“ pravil.
,,Nemyslím si to, příteli. Já to vím. To totiž tvá nedůvěra v mé schopnosti podněcuje tvůj strach,“ usmál se první muž. Ten druhý úsměv svému příteli opětoval a taky seskočil z koně, až jeho kroužkové brnění při dopadu zachrastilo. Udělal menší krok vpřed a rozhlížel se na všechny strany.
,,Měli jsme vzít s sebou hraničáře. Jejich bystré oči by na tomto prokletém místě viděli více, než ty naše,“ podotknul tiše.
,,I obezřetnost je doménou paladinů, Thráku,“ zamručel první muž. Thrák si povzdechl, pokrčil rameny a na malý chvíli zavzpomínal na události v posledních dvou dnech. On, Thrák, syna Atráka, a jeho učitel, sir Dortan z rodu Drapyjů, byli vysláni svým paladinským řádem Stříbrný stín na dlouhou a nebezpečnou cestu. Cesta byla uskutečněna z důvodu padnutí lidské vesnice Hefy Ery ve ztraceném království Zarazan, kterou strážil paladin Endaron. Vesnice se nacházela uprostřed divoké krajiny a sloužila jako jediné útočiště pro každého návštěvníka této prokleté země. Zarazan byla totiž země, v níž veškerý řád zmizel ve stínech a kdysi mírumilovné království, ovládané těmi nejmocnějšími muži, bylo převzalo plemeno krvežíznivých upírů z rodu Bafistiovia, snažíc se vyhladit rasu Velšských vlkodlaků. Války mezi těmito frakcemi vedly k totálnímu zničení všeho živého. Potíž ovšem byla v tom, že Velšáci, jak se jinak vlkodlakům přezdívalo, napadali semtam i Hefu Eru, nikdo ale nikdy nečekal, že jich bude tolik, až vesnici udolají. Paladin Endaron dostal vesnici na starost poté, co byl přistižen, jak se paktuje s nepřítelem. V takovém případě by mu hrozil trest smrti z velezrady, ale pro jeho silné schopnosti ho Rada světlých odsoudila pouze k pěti letům působení v Hefě Eře. A tak tam musel hlídat, velet vojákům a dohlížet na přívoz potravin. Bohužel, smrt si ho tak či tak našla. Už měl skoro trest u konce a dopis, odvolávající Endarona z Hefy Ery, byl už napsaný, stačilo jen odeslat. Potíž ale byla v tom, že z Hefy Ery přestaly chodit každodenní zprávy, což se občas stávalo, ale po týdenní odmlce začala Rada tušit, že něco není v pořádku a tak vyslali ze svého řádu své dva, velmi schopné paladiny, leč byl jeden z nich učedník.
A ti teď, po dvou dnech cesty, během níž strávili celou dobu v sedle, stanuli na místě, kde měla Hefa Era stát. Ale prozatím neviděli nic, než jen hustou mlhu a pach hniloby, který visel všudypřítomně ve vzduchu.
,,Ta mlha by se dala krájet,“ poznamenal Thrák a učitel kývnul.
,,To ano.“
Vedli své koně za sebou a při sebemenším podezřelém hluku sebou Thrák trhl.
,,Klid, příteli. Tvé srdce svírá chladná ruka strachu,“ řekl sir Dortan a Thrák se znovu nervózně ošil.
,,Možná začínám být až moc pověrčivý. Ale ta mlha mi pije krev.“
,,Jestli budeš mluvit pořád tak nahlas, bude ti krev pít i něco jiného,“ připomněl mu sir Dortan.
,,Odpusť, mistře,“ omluvil se Thrák.
Postupovali dále a asi po pěti minutách se mlha trochu rozptýlila. Thrák viděl už okolí mezi stromy a proti obloze se matně rýsoval obraz holé skály. Na zarazanskou přírodu nebyl pěkný pohled. Jehličí na stromech zešedlo a na větvích visely podivné, bílé třásně. Půda byla vlhká a na mnohých místech rozbahněná. Rostlinstvo zde neviděl a když už viděl nějaké stéblo trávy, mělo stejně našedlou barvu jako jehličí na stromech.
,,Pohleď,“ ozval se sir Dortan, ,,zeď Hefy Ery.“
Thrák zvedl hlavu a upřel zrak před sebe. A opravdu. Jen pár kroků od nich uviděl šedou zeď. S hrůzou spatřil i to, jak je na mnohých místech potřísněna krví. Uvázali koně u nejbližšího stromu a vydali se ke zdi. Thrák se jen nerad loučil se svým koněm. Bál se, že zlo, přebývající na tomto místě, by si zvířata mohlo vzít a zabít.
U zdi si Dortan prohlédl zaschlou krev. ,,Není to lidská krev. Tato je až moc tmavá, skoro černá,“ podotkl a Thrák přikývnul. To došlo i jemu. Procházeli se kolem zdi a Thrák občas okem mrknul směrem k cimbuří, zda na něj nechce skočit jeden z vlkodlaků. Ovšem taková obava se nevyplnila.
Při pohledu na vylomenou bránu se Thrák vzdal naděje, že by ve vesnici našli ještě někoho živého, dokonce i Dortan vypadal znepokojeně. Vstoupili dovnitř vesnice a mohli jen smutně sledovat, jak se všude na nádvoří povalují mrtvoly Velšských vlkodlaků, ale počet mrtvých lidských vojáků zrůdy převyšoval.
,,A všechno kvůli návštěvníkům Zarazanu, kteří si zde chtěli doplnit zásoby,“ odfrkl si Thrák po dlouhé odmlce.
,,Hefa Era nesloužila jen tomuto účelu. Postupně chtěl zde král Lithian zakládat další osady a vyvést Zarazan ze stínů,“ vysvětlil Dortan.
,,Vážně?“ nasadil Thrák překvapený výraz a pohlédl do úzké uličky mezi dvěma budovami. Nic ale neviděl.
,,Ano. Ale to bys měl vědět...že jsi zase nedával na královské radě pozor, co?“ spražil učitel svého žáka.
Thrák se obrátil k Dortanovi. ,,To je pravda. Jak ale vy stíháte poslouchat krále a sledovat mě zároveň?“
Dortan neodpověděl. ,,Soustřeď se raději na to, abys našel mezi oběťmi Endarona. Těmto chudákům,“ poukázal na mrtvé vojáky, ,,už pomoci nedokážeme. Endaron má ovšem jako paladin větší naději na záchranu.
,,Ano, mistě,“ kývl hlavou Thrák. Dostali se až k velkému skupenství budov a na křižovatce cest se rozdělili. Dortan zamířil do levé čtvrti a Thrák do té pravé. Opatrně postupoval vpřed, uši našpicované a oči na stopkách. Všude byl ale klid. Nad vesnicí visel pach smrti a samotnou její přítomnost téměř cítil v podobě rozkládajících se těl. Na dalším rozcestí se chystal zabočit, ale zarazil se na místě a tělem mu projela vlna strachu a zděšení při pohledu na chlupatou stvůru, která zrovna trhala maso z mrtvého vojáka. A i když Thrák neudělal moc velký hluk, vlkodlak zvedl hlavu a výhružně zavrčel. Vycenil zuby a vzepjal se na zadní.
,,Tak pojď,“ postavil se Thrák do bojového postavení, v ruce pevně svírajíc svůj požehnaný meč. Vlkodlak zavyl a Thrák se zděsil. Bestie volala své druhy do boje. Jen co utichla, rozeběhla se směrem k paladinovi. Pár stop od něj vlkdolak prudce vyskočil a chystal se Thráka povalit vlastním tělem. Thrák rychle uskočil do strany a vlkodlak dopadl na chladnou dlažbu ulice. Zuřivě sebou mrskal a tlamou plnou ostrých zubů se ohnal po paladinově ruce, která držela meč. Thrák ucukl a sevřel jílec i rukou druhou. Švihl mečem, jenž protnul vlkodlakovi krční svaly a nestvůří hlava se s odporným mlaskáním dokutálela až ke zdi jedné budovy, kde zůstala ležet. Tělo dopadlo na zem a z místa, kde ještě před pár vteřinami byla hlava, se kouřilo a zápach zamořoval vzduch.
,,Co tady u všech čertů provádíš?“ zaslechl Thrák rozčilený hlas svého učitele. Ale když Darton spatřil mrtvolu vlkodlaka, uklidnil se a položil ruku na Thrákovo rameno.
,,Výborně, Thráku. Jen málo mužů je schopno se postavit těmto bestiím a zůstat bez úhony,“ pochválil ho.
,,Děkuji,“ řekl Thrák potěšeně, ,,ale nejspíš volal své druhy. Musíme se schovat.“
,,Ne,“ zakroutil odmítavě hlavou sir Darton, ,,my jsme Vyvolení světla a nesmíme ustoupit před zlem. Zlo musí...“
,,Ustupovat před námi, ano já vím,“ skočil mu Thrák do řeči a očistil si krev ze svého meče.
,,Jakpak ale zabráníme tomu, aby nás vlkodlaci neroztrhali?“
,,Jednoduše. Použijeme naše cenné schopnosti. Máš dostatek sil na vyvolání světelného ducha?“ zeptal se Darton učedníka.
,,Jistěže,“ odpověděl Thrák. Darton spokojeně kývnul a odepnul si od opasku knihu kouzel. Pomalu v ní listoval, až našel zaklínadlo, které potřeboval.
Thrák se mezitím připravil. Poklekl a opřel se o meč. Sklonil hlavu a čekal do chvíle, kdy jeho učitel začal provolávat zaříkadlo. Mohli ho vyvolat jen dva paladiné. Jeden musel pokleknout, přičemž v první fázi si z něj kouzlo půjčilo energii a darovalo jí paladinovi, který vyvolával. Jakmile bylo energie dost, paladin s knihou vyvolal světelného ducha. Thrák nikdy nepochopil, proč se vyvolané bytosti říkalo právě takto. Ve skutečnosti to byla dokonalá kopie paladina, jenž kouzlo použil.
Po chvilce zvláštního hučení dal Darton Thrákovi pokyn, aby povstal a když učedník vstal, uviděl svého učitele dvakrát. Ten pravý však nařídil dvojníkovi, aby odlákal přicházející vlkodlaky. Když dvojník zmizel v zatáčce, Darton promluvil: ,,Tak to bychom měli.“
,,A teď najdeme Endarona,“ rozhodl Thrák. Sir Darton vykročil.

Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Honza7 24.2.2010, 22:37
Hodnocení: 4

Tohle jsem četl již dnes časně ráno.
A souhrnem-máš tam sice několik(docela zbytečných) chyb, ale je to vcelku čtivé a od půlky už i (docela) poutavé(alespon pro mě)
Takže za čtyři

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>