Svět je pro ně tma, ale v jejich očích vidíte světlo

  

Na první pohled tato škola vypadá jako každá jiná. V každé třídě stojí tabule, na stole leží třídní kniha a na stěně visí fotografie prezidenta. Když se ale člověk podívá pozorněji, zjistí, že něco je tu přece jen jinak. Na chodbách jsou podél stěn připevněná madla pro lepší orientaci, nápisy na dveřích jsou přepsány i do Braillova písma a lavic je ve třídách také poněkud méně, než je zvykem. Škola pro zrakově postižené v Brně se totiž přizpůsobuje svým žákům.

Do školy jsem dorazila patnáct minut před začátkem první hodiny. Moje bývalé učitelky ze základní školy by ze mě měly určitě radost. Přicházím do sborovny, kde mi zástupkyně ředitele Dana Švihálková ukazuje šatnu, do které si odkládám své věci. Poté spolu procházíme chodbami školy, až dojdeme ke třídě, kde dnes strávím dopoledne. „Vybrala jsem pro vás 7.A. Je tady osm žáků, z toho dvě děti nevidomé - Jára a Klárka. Klárka je také na vozíčku,“ informuje mě. Na rozvrhu si všímám, že každý den mají děti šest vyučovacích hodin. Zvoní. Je osm hodin a já zacházím do třídy.

Práce na počítači

Páteční vyučování v 7.A začíná v počítačové učebně. Proto se tam musíme všichni přesunout. Protože je učebna o dvě patra výše, jedu s učitelkou a Klárkou výtahem. V počítačové učebně jsou všude na nástěnkách papíry s klávesovými zkratkami na všechno možné. Spoustu z nich vidím poprvé. Pro zcela nevidomé děti je tam také návod na prstoklad. V dnešní hodině se děti učí vkládat a upravovat tabulku do Wordu. Klárka s Járou mají na uších velká sluchátka. Nevím, co všechno se z nich line, a tak se ptám vyučující: „Je to zvuková technika, kde si děti můžou nastavit různé hlasy, které jim čtou, co mají napsáno na monitoru.“ I Klárka bude mít za chvilku doma tu nejnovější techniku. „Máš v počítačích velkou výhodu, Klárko. Když jsem já byla v tvém věku, tak existoval počítač, který uměl jen počítat. Byla to spíš taková kalkulačka,“ vzpomíná vyučující. Všichni pilně pracují nad svými úkoly. Klárka se hlásí, že už má první úkol hotový. Dostává proto zadání nové tabulky a opět pomalými pohyby přejíždí prsty po klávesnici a začíná psát. K mému úžasu se za chvíli ozývá, že už má opět vše splněno. Učitelka jí tedy předává v Braillovu písmu napsaný text na opisování. Klárka si prsty přečte první řádek a dává se do opisování.

Zákon vzájemného působení dvou těles

Po zvonění se všichni vracíme zpět do třídy. Protože jsem si všimla, že některé děti nemají žádnou zrakovou vadu, nedá mi to a musím se zeptat, jak to tedy se složením tříd je. Dozvídám se, že ve třídách jsou děti s různými zrakovými postiženími. Od lehkých vad až po naprostou slepotu. „Některé děti jsou zcela bez zrakového postižení, ale mají zase vadu učení,“ vysvětluje mi vyučující. Opět zvoní a začíná druhá hodina, tentokrát fyzika.
Učitelka hodinu zahájí vskutku příjemně - zkoušením. Je to krásný pocit, vědět, že nebudu vyzkoušená. A tak si prohlížím lavice. Jejich součástí jsou šuplíky, kam si děti můžou vložit učebnice. Ve většině jsou ale zbytky svačin a pomačkané papírky.
Učitelka začíná psát na tabuli dnešní látku. Jára s Klárkou si přisouvají svůj speciální psací stroj. Má sedm bílých klapek, z nichž ta prostřední funguje jako mezerník na počítačové klávesnici. Celá technika pracuje na principu psacího stroje, kdy se jednotlivým mačkáním klapek do vloženého papíru vyráží znaky. Při psaní vydává docela hlasitý zvuk.
Když však paní učitelka přestane psát a začne na tabuli kreslit červený balón, jako příklad k jejich probírané látce, práce Járy a Klárky končí. Obrázek na svém stroji neudělají. Nejsem si ani jistá, že vůbec ví, jak takový červený balón vypadá. Hlavní ale je, že rozumí učivu - zákonu vzájemného působení dvou těles.

Hodina angličitiny

Nejhlasitější ze třídy je Kateřina. Ptám se jí, jestli je ve škole jídelna. „Jo je, ale já tam nechodím. Moc dobře tam nevaří,“ odpovídá mi s kouskem pizzy v ruce. Jára jí však ihned oponuje, že tam vaří dobře. „Ale tobě taky chutná všechno,“ směje se Katka s plnou pusou. Pizzu tam holt asi nedostane.
Celou přestávku je docela rušno, jako na jakékoliv jiné škole. Jen Klárka sedí za svou lavicí a nikdo za ní nepřijde. Zbytek třídy se však vesele baví. I Jára si aspoň chvilku povídá s několika spolužáky. Z přemýšlení mě vytrhne jedna z učitelek, která si pro Klárku do třídy přichází. Posadí jí na vozík a jede s ní na záchod. Zároveň se jí omlouvá, že přichází až teď, ale že to předtím nestihla. Kateřina začíná jíst další kousek pizzy.
To už ale do hodiny přichází učitelka na anglický jazyk. Zpočátku začne mluvit pouze anglicky, ale po pár větách tento způsob výuky opouští. Potřebuje totiž žákům vysvětlit, co mají dělat. Vzhledem k tomu, že někteří z nich pochopí až na potřetí, co je to „open your exercise books“ (otevřete své pracovní sešity, pozn. red.), ani se jí nedivím.
Klárka s Járou si opět otevírají své speciální pracovní sešity a začínají psát věty na svém stroji. Ještě jsem je ani jednou neslyšela vyrušovat. Mezi prvními odevzdávají na kontrolu svoji práci a Jára ji má až na jednu chybu excelentní. Celkově je na tom nejlépe ze všech. Zatímco ostatní mají problémy se základní gramatikou, on ji ovládá bez problémů. Skoro je mi až trapně i za všechny ostatní, když vidím, jak kluk, který se všechno učí poslepu, je lepší než děti, kterým žádné postižení nebrání.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 11.4.2012, 20:12

poslední přihlášení - květen 2009

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>