15 465 literárních děl

3 010 autorů

Není-li užitečné to, co činíme, pak sláva je pošetilá.
[Phaedrus] Další >>

SBÍRKY OSTATNÍ BLOGY POVÍDKY BÁSNĚ

Strážník Roscoe v podezření

Strážník Roscoe by mohl být tím nejlepším poldou ve městě, nebýt jeho nezvladatelné klepotmánie.

Autor: Tracy, 17.5.2009, Povídky

Byl krásný slunečný den, přesně takový, jakých je v Sunset Valley nespočet. Strážník Roscoe byl právě přivolán do sídla nejbohatšího muže z celého širokého okolí, pana Blooberyho a snímal v jeho pracovně otisky prstů. Už byl se svojí prací skoro hotový, když v tom mu padl zrak na cosi třpytivého. Byla to propiska. Ale ne jen tak ledajaká! Krásnější propisku Roscoe v životě neviděl. Najednou se mu zrychlil tep a přepadla ho neovladatelná touha mít tu propisku co nejrychleji v kapse. Chvilku s tím bojoval, ale přitom už se rozhlížel, jestli ho nikdo nevidí. Chňap. A propiska byla jeho. Roscoe se uklidnil, dokončil snímání otisků a odjel zpátky na stanici.
Asi po půl hodině si ho k sobě do kanceláře přivolal vrchní strážmistr.
„Posaďte se Roscoe!“ vyzval ho. „Právě mi volal pan Bloobery, že mu byla odcizena velice cenná propiska z pravého zlata.“
Roscoea polilo horko.
„Pan Bloobery říkal, že byste to měl vědět.“
Roscoe si oddechl, že není v podezření a zahleděl se před sebe na stůl, kde už po druhé během jednoho dne uviděl...propisku.
„Nemůžu vzít propisku strážmistrovi přímo před nosem!“ nabádal se v duchu Roscoe. Jenže...
„Roscoe!“ vykřikl překvapeně strážmistr. „Co jste to právě udělal s mojí propiskou?!“
„Strčil jsem si ji do kapsy, pane,“ odpověděl Roscoe provinile.
„To vidím, ale proč jste to udělal?“
„Já jsem musel.“
„Musel jste? Vy jste musel?“ ptal se strážmistr nevěřícně.
„Ano pane. Vždycky mám najednou takové nutkání a musím tu propisku vzít,“ vysvětloval v rozpacích.
„Děláte to často, Roscoe?“
„Docela často.“
„Roscoe! Vy jste kleptoman! Víte to?“
„Myslel jsem si to...“ přiznal Roscoe.
„Tak proč jste s tím něco neudělal?“
„Nevěděl jsem co, pane.“
„Měl jste mi to říct.“
„Nechtěl jsem přijít o práci.“
„Ale Roscoe, vždyť víte, že jsem dobrák od kosti. Kvůli takové věci bych vás přece nevyhodil.“
„Opravdu ne?“
„Opravdu. Ale potřeboval bych teď od vás, abyste mi něco potvrdil.“
„Jistě, pane.“
„Nemýlím se, když si myslím, že jste tu zlatou propisku panu Blooberymu vzal vy?“
„Ne, nemýlíte se.“
„V tom případě bych vám navrhoval, abyste se sebral a šel mu tu propisku okamžitě vrátit.“
„To udělám, pane,“ řekl Roscoe, zvedl se ze židle a měl se k odchodu.
„Roscoe, stůjte! Máte stále ještě v kapse moji propisku!
„Omlouvám se, pane vrchní strážmistře!“ řekl Roscoe už zase na rozpacích a rychle vrátil propisku zpátky na stůl.
„To nic. A teď už jděte!“ vyzval ho povzbudivě vrchní strážmistr.
A tak Roscoe vrátil panu Blooberymu jeho zlatou propisku a pak dál pokračoval ve své oblíbené práci strážníka.