Bylo už ráno, ale mlha jako by stále víc houstla.
Vznášela se nad řekou Ankh, jako mléčně bílý, neprůhledný závoj. Smrť se líně potuloval po pobřeží a přemítal, kolika lidem v tomto pochmurném dni dohořela svíce života.
Pánů na holení bylo opravdu mnoho. Brousil si kosu na obchodníka s křivulemi, kterého konkurence již dotlačila do kouta natolik, že už stejně žil z ruky do huby, na zlodějíčka, třesoucího se mrazem v rohu potemnělé ulice, i na rybáře, který se zpod mlžného závoje nad veletokem marně snažil chabou udicí ukořistit víc, než jen boty se žralokem a podobné nepoživatiny. Tu se mu udice zasekla a ne a ne ji vytáhnout, háček trčel ve vodě nehybně, jako tvrdé Y na konci abecedy a ne a ne vyplavat. Rybář si pomyslel, že to bude pro změnu nějaký starý, nakřáplý džbán, a pokračoval v rozmrzelém pozorování hladiny.
Dřív, než však Smrť stačil nasadit svůj mrtvolně krutopřísný výraz, někoho setnout nebo si třeba jen cokoliv dalšího pomyslet, stalo se cosi podivného. Mlha nad vodou začala vířit a než se nebohý urputně lovící rybář nadál, už se nedobrovolně koupal. V závěsu za ním šel Smrť, na rozdíl od něj ledově klidný, neboť těžko mohl mít strach sám ze sebe.
Koupelí to však, vážení, neskončilo. Vodní vír vedl dál a dál, až po asi deseti zeměplošských minutách Smrťova letu skončil a Smrť dopadl na jakousi skalku v lese, jak široký, tak dlouhý.
Jakmile se ujistil, že je kosa v pořádku, oddechl si. „Pitomé adrenalinové sporty!“
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Kočka na zábradlí | Květinářka Marie | Smrťovy toulky | V zajetí Tvých rtů | Xeuron, svět zítřka