A tak nejdříve pro první máslo přejedu půlku supermarketu, pak zpátky půlku supermarketu pro chleba, jinam pro okurky…po chvíli zjišťuji, že můj systematický přístup položku po položce je naprd, protože lístek na nákup není uzpůsoben nakupování v supermarketu. Až nyní si všímám toho, že je napsán několika druhy propisek.

Rezignuji, odkládám košík mezi regály a utíkám hledat mýdlo. To není, jak jsem si myslel u drogérie, ale u dětských potřeb. Pak olivy, hořčici a kečup. Přiznám se, že moc nenakupuji a tak mi to hledání jednotlivých položek zabírá příliš hodně času. A tak vyrážím znovu na lov položek ze seznamu již bez pojízdného vozíku.

Kartáček, chleba, cibule, šunka, cukr, sůl, špenát, mouka, meruňky, rozinky, kuře…můj košík se začne povážlivě plnit, když si všimnu, že mě začal pozorovat nějaký vysoký urostlý a svalnatý blonďák. Usměji se na něj a pokračuji v nákupu. Jaký mám vybrat ten jogurt???

Vezmu ten největší a běžím ke košíku. U něho stojí chlap, který drží můj kartáček v ruce a prohlíží si ho. Tak už toho mám dost. Je to buď ochranka, nebo úchyl. Ale já tu přece nekradu. Jsem nervózní z toho, jak nic nemohu najít. Vrazím jogurt naštvaně do košíku a běžím pro rajčata a prací prášek.

Když se vrátím zpátky, drží ten chlap v ruce i můj jogurt. Ptám se, proč? Začínám být nervózní…co dělám špatně? Dám do košíku čtyřicátou osmou položku na mém seznamu - prací prášek a v tu chvíli zjišťuji, že mi někde vypadla nákupní taška. Musím se vrátit. Chlap na mě pořád kouká, drží jogurt a kroutí hlavou. Nevšímám si ho. Zahnu do vedlejšího regálu a vidím opuštěný košík s taškou, chlebem a okurkami…

Následujících pět minut bych se nejraději viděl, však víte kde. Chtěl jsem se tomu smějícímu muži za všechno omluvit, ale nebyl tam. Prostě i s košíkem a mým nákupem zmizel. A tak jsem mohl začít nakupovat znovu. Pro příště už vím, že když se na mě smějí cizí svalnatí muži, házím jim svůj nákup do jejich košíku.

Přeji hezký den a veselou mysl!