Nastalo ráno. Tmavý plášť noci vystřídala krev rudého svítání. Slunce se probralo z noční poutě, triumfálně vystoupilo na oblohu a zalilo krajinu svými žhavými paprsky. Květiny rozkvetly pomalu, jako by si vychutnávaly ranní slunce. Probudil jsem se jako jeden z prvních. Vstával jsem vždycky rád před svítáním, abych pozoroval tu božskou nádheru, které, jak se zdá, si ještě nikdo jiný na světě nevšiml. Noc byla příjemně teplá, kořeněná sem tam chladným vánkem ze severu, který si pohrával s korunami a zvedal zbytky žlutého listí, které zde pod nánosem sněhu setrvaly ještě z doby, kdy opadaly z korun stromů z celého lesa. Stál jsem na okraji lesa, díval se na jezero přede mnou a byl šťastný. Voda z rybníka zavlažovala břehy, takže půda byla vlahá a velmi příjemná. Vítr i teď rozrážel koruny stromů, které tančily do rytmu hudby, již slyšely jen ony. Od malička jsem to tady miloval. Pozoroval jsem zvířata, lidi a dokonce i trávu. Všechno mi připadalo tak krásné. Slunce odráželo své paprsky od hladiny jezera, ty se lámaly a svítily na mne. Tak příjemně hřály. Jako v každém jiném ránu se zpoza mne ozývaly drnčivé zvuky, přicházely vždy zdaleka. Včera se však o kus přiblížily, takže drnčení bylo slyšet čím dál víc. Jak krásný zvuk. Svět je celý krásný. Chtělo se mi křičet. Vzduch příjemně voněl lesem. Lasička, která poplašeně vyběhla zpoza mne, byla vystrašená. Dovolil jsem jí, aby se u mne schovala. Nejspíše ji pronásledovala liška nebo zaběhlý pes. Jak něžně a důvěřivě se ke mně tulila. Byl to nádherný pocit. Všechno bylo nádherné. Schoulila se do klubíčka a chvíli vyčkala. Když se vydýchala, nejspíš poznala, že už jí žádné nebezpečí nehrozí, zpozorněla a rozběhla se dál směrem k rybníku, jako by se chtěla osvěžit. Když však byla téměř u břehu, prudce zahla doleva a po chvilce běhu doprava. Poznal jsem v tom gestu kličkovací manévr. Nejspíš má zase pocit, že ji někdo pronásleduje. Ale já žádného predátora neviděl. Jak sladká byla. Bezbranný tvor, jehož malinké srdíčko bije pro lov myší a ještěrek na louce u rybníka. Slunce vystoupilo na nejvyšší bod své denní poutě a radostně zazářilo. Nádhera. Drnčivý zvuk zpoza mých zad ustal. Rozhostilo se polední ticho. Rybky v jezeru se třpytily a vesele tančily na hladině. Leskly se pod slunečním svitem jako hvězdy na nebi. Rybky vyplašila srnka, která se přišla napít z rybníka. Natáhla elegantně svůj dlouhý krk a smočila tlamu v chladivé vodě. Kolem ponořené části čumáčku se utvořily ve vodě kruhy, které plavaly dál, než se úplně rozplynuly. Vytáhla opatrně hlavu z vody a rozhlédla se. Spatřila mne a z jejího výrazu se dalo číst. Jako by říkala "Svět je nádherný!" Pak opět sklonila hlavu, tentokrát však k zelené trávě. Nejspíše se jí ale nezalíbila vůně naší louky, a tak se otočila a ladným krokem zmizela v houští. Les rozprostřený za mnou poskytoval příjemný chládek. Bylo již skoro léto a vedro bylo úmorné. Ale v lese byl vlhký vzduch provoněný mechy a houbami. Spadaným jehličím, které přinesl vítr ze stromů, jež stály odsud vcelku daleko. Byl jsem tou nádherou unaven. Nechal jsem se proto unášet vůní voňavého lesu a vnímal jsem každý dotek větru, jenž se o mne opatrně otíral. Nevím, jak dlouho to mohlo být, ale usnul jsem asi na nějakou dobu, protože mne probudil až déšť, který padal kolmo k zemi jako jehly. Ale neštípal. Byl to jeden z těch příjemných jarních dešťů. Které zavlaží půdu a osvěží vzduch. Ťukání kapek do kmenů se mísilo s nyní už zřetelně slyšitelným drnčivým zvukem. Jaké zvíře by mohlo vydávat tak hlasitý zvuk? Proč je to zvíře tak pravidelné? Přibližuje se snad ke mě? Snad ho již konečně poznám. Napadlo mne. Kdybych tehdy věděl, jaký zvuk tak dlouhou dobu slýchávám, utekl bych, kdyby to bylo možné. Tenkrát jsem však již zvuku nevěnoval pozornost. Pouze jsem si všiml, že někdy, když zvuk dozní, ozve se velká rána. Netušil jsem ale, co by to mohlo být, tak jsem se o to již dál nezajímal. Zaposlouchal jsem se do kapání deště. Bylo již značné šero, tím lépe byly kapky vidět. Jak krásné. Najednou jsem však pocítil přítomnost nějakého tvora. Přišli jakoby z prázdna. Stál jsem od lesa kousek dál. Blíže směrem k rybníku. Ale přesto si na to vzpomínám - jako by to byl sen - za mnou již nestál les, pouze temná prázdnota. Přišli zpoza mne. Byla to skupinka lidí ve žlutých pláštěnkách. Dorazili ke mně a poplácali mne. Jeden z nich řekl něco, na co nikdy nezapomenu.. řekl: "Za chvíli to budeš mít za sebou, chlapečku. Teď tě zlikviduju a pak si dám kafe." Tenkrát jsem tu větu nepochopil. Dnes však plně chápu ten neutišitelný zvuk. Byl to muž s hnědým knírkem, který první uchopil ten železný stroj a zařízl se mi pod kůži. Trýznivá bolest v jednom bodě, a přesto i po celém těle. Ostatní muži se též chopili pekelného stroje a trýznili mne dlouho, hodně dlouho. Tehdy jsem přestal vidět všechny krásy světa. Pochopil jsem, jak mohou být lidé krutí. Co se asi stalo s ostatními stromy? To už se nikdy nedozvím. Pamatuji si, že mne nemohli porazit. Byl jsem silný. Bohužel, silný na povrch, ale v duši tak slabý. Udělali si přestávku v momentě, kdy mne to bolelo nejvíc. Přesto, že jsem nikdy zemřít nechtěl, tehdy jsem je o to prosil. Oni však mé prosby nevyslyšeli a dál jedli a pili. Déšť, který mne tentokrát již opravdu bodal, smýval kapky smoly z díry v mém kmeni. Pořád ta bolest. Ta strašná bolet. Ačkoli jsem myslel na jiné věci, bolelo to ukrutně. Nechali mne tam tenkrát stát celou noc. Když se brzo ráno vrátili, byl jsem již slabý. Ale neměl jsem strach. Přál jsem si zemřít víc než žít. Když znova začali řezat, už to ani nebolelo. Bolest se utopila v požehnaném bezvědomí. Dál si to nepamatuji. Nevím, co s mým tělem udělali, snad jej spálili nebo z něj udělali papír. Jen vím, že pořád slýchávám ten drnčivý zvuk a cítím chladnou čepel pily na svém kmeni. Možná bych se měl zlobit, že mi to udělali. Ale nepomohl bych tím ani sobě a ani prázdnotě v jejich duši. Přeju vám, všem stromům, kteří se radujete z krás světa, ať brzy procitnete. Až to uděláte, pak poznáte krutost lidské povahy. Hodně štěstí.
Napsal poslední strom z černého lesa, který měl smůlu tím, že věřil lidem.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Probuzení | Vykoupení | Milý človíčku | Královnina bolest | Vezírův žal