Poslední (Kapitola I.)

  

Byl to den jako každý jiný, přeplněná podzemka vezla stáda studentů, kteří dokázali mluvit akorát o problémech dospívání. Pár šťastlivců sedělo na sedačkách a snažili se, aby na sebe nepřitahovali moc pozornosti. Na oknech se promítaly pomocí holovizí různé reklamy a zprávy. Samozřejmě, že nikoho z těchto lidí nezajimaly běžné reklamy na vložky do bot, na nová genetická vylepšení rostlin nebo na stav atmosféry a globního oteplování. Nikdo z nich si nevšiml, že archeologové objevili kráter Karthea, který skrýval dosud neobjevné kostry vyhynulých zvířat, při první pravěké apokalypse. A zde začíná náš příběh, příběh o chlapci, který v tento den myslel jen na to až příjde domů a bude se věnovat svému životu jako každý jiný v jeho věku. Zajímavé jak právě takovéto nevýznamné a nevinné aspekty, dají do pohybu tolik věcí...

Podzemka zastavila kousek před konečnou zastávkou v západní části města a vypustila hordy studentů, kteří chvátali do svých škol. Jen co studenti nastoupili, rychlovýtahy vyjely na povrch a čekal vás úchvatný výhled na univerzitní část města. Západnímu městu se také neříkalo jinak než okruh Univerzium. Tato část města byla vybudována hned po pádu aliancí a evropské unie, jako odkaz novým generacím. Byl to jeden velký odkaz CPU, což byla celosvětová pokroková unie. Ohromné zahrady plné barevných stromů a obrovské sochy nejslavnějších osobností dostály svému. Obzvláště v tento slunný den se všechny krásy jara vybarvily. U výtahu také čekal jeden ničím nevýjmečně vyhlížející muž. Byl celkem robustní a svalnaté postavy. Měl na sobě dobové tričko s volnou letní košilí a typické nylonové kalhoty, které byly výkřikem nové módy. Krátké hnědé vlasy a malé strniště vypovídalo, že tenhle chlapec už asi není žádné dítě. Jen co se otevřely dveře zpozorněl. "Karle! Karle! Tady jsem!" ke Karlovi dohopsala asi o hlavu menší dívka, která mu hned při střetu věnovala pár letmých polibků.
"Sydney rád tě vidím, chyběla si mi."
Sydney byla docela vysoká dívka s medovými vlasy, její něžné modré oči nebyly přehlédnutelné a svým kočičím tělem často přitahovala pozornost ostatních chlapců, díky čemu měl Karl sem tam záchvaty žárlivosti.
"To ty mě taky! Ale mám skvělou novinku!" Sydney začala prohrabovat svou zelenou tašku a Karl tušil, že nejspíše půjde o její diplom a insignii o dokončení univerzity. Světě div se měl pravdu.
"Víš copak to je?"
"Vím Sydney a jsi opravdu úžasná."
"Jen úžasná?" našež Sydney začala dělat nevinný pohled, kterým si kdysy dávno získala Karla.
"Ale drahá, já to vím. Jsi superúžasná prostě ta nejlepší. Teď mi řekni co jsi vůbec dostala." Pomalu společně šli k univerzitě, kde Karl měl dnes skládat svou poslední zkoušku.
Po cestě Sydney vyprávěla jak její zkouška probíhala. Vyprávěla o tom jak ji její učitel nachytal ve zkoušce z prostorových výpočtů a návrhů nových domů a rekreačních parků. Sydney totiž chtěla být novodobou architektkou, což se jí včerejší den povedlo a není jen tak ledajakou.
"Získala jsem ocenění třetí sféry, takže až seženu práci nebudeme mít nejspíš takový obtížný začátek. Myslela jsem na hodně věcí a mám pocit, že postavit si náš dům nebude problém, mám zároveň od školy i nárok na jeden pozemek jako na vlastní pracoviště." vysvětlila Sydney a dokola ukazovala svoji insignii stavitelky a diplom od školy.
Dnešní systém vzdělávání fungoval totiž jinak než před několika lety. Systém základních škol měl mnoho inovací a děti už v raném věku byly seznamovány s nejnovějšími technologiemi, které byly nutné pro život. Po dokončení osmého ročníku si studenti zvolili s několikset univerzit na světě, kterou chtějí studovat. Zde studovali po dobu šesti let a poslední ročník, měli složit zkoušku schopností. Podle toho jak jste závěrečnou zkoušku udělali takovou insignii jste dostali. Byl v ní zapsán váš úspěch a také potvrzení, že můžete v daném oboru pracovat. Diplom byl už spíše jen citovou záležítostí a tradicí univerzit.
Karl se Sydney došli k majestátní budově, která spíše připomínala pevnost. Byla to univerzita protektorů, kde se trénovali a učili budoucí ochránci lidstva, kteří měli být nástupci policíí a jiných armádních složek. Hlavním rozdílem mezi militantními jednotkami a protektory byl ten, že už od začátku studií byly vyučováni humanitárně. Nebyli to tupí vojáci, kteří dostali rozkaz a jednoznačně ho splnili. Byli to citlivé osoby jako každý jiný člověk, učili je poznat opravdové dobro a zlo z jejich činů a konání, učili jak nejlépe uklidnit konflikty bez použití zbraní.
"Tak jsme tu drahá." Karl se začal lehce třást. "Zvládneš to věřím ti, není na tom přece nic těžkého lásko." Sydney se snažila Karla povzbudit, ale její pohnutky moc nepomohly. "Mysli na to, že až to uděláš společně se konečně podíváme do Emirátů. Tolik se tam přece těšíme."
"Jestli budu myslet na ropou zaplaveny moře moc mi to nepomůže."
"Tak mysli na mě..." Sydney k němu zlehka přišla a do ucha mu zašeptala s láskou něco co mohlo slišet jen Karlovo srdce.
"Já tě opravdu zbožňuju. Jak to děláš, že mě vždycky tak povzbudíš?"
"Je to jednoduchý, vím jak na tebe." Ješitně se usmála a popostrčila Karla blíže k univerzitě.
"Za tři hodiny jsem zpátky, sejdeme se v deltacentru."
"Počítám s tebou drahý." Sydney políbla Karla a vydala se směrem k nákupním střediskům, kde měla sraz s kamarádkami. Po cestě se na něj několikrát otočila a věnovala mu letmé pobliky a zamávala.
Tak jo jdem na to...

Do učebny vešel vysoký muž v šedé instruktorské uniformě. Byl docela vysoký a měl už léty zjizvenou tvář s černým plnovousem. Na hrudi měl několik modrých trojúhelníků, které vypovídaly o jeho skutcích a jeho bojových ohodnocení.
"Takže! Všichni máte před sebou nevyplněná skripta!" Hlas instruktora zněl ozvěnou přes celou učebnu. Někteří studenti dokonce usínali věčným opakováním pravidel o správném zápisu do skript, někteří už dávno začli i zapisovat odpovědi.
Seděli všichni v docela útulně učebně. Po stěnách byly různě plakáty s nejdůležitějšími tématy výuky. U každého okna stála jako dekorace zbraň z nejstarších dob. Tato řada historických zbraní kolem oken končila v rohu za učitelským stolem, kde byla vytesána do zdi socha úplně prvního protektora na světě, který tento řád založil před více než sto lety. Všichni mu dnes říkají patron Jawelin. Jeho nejvýraznějším znakem byla záliba pro obrovská vozidla do pouští, kde v minulých dobách zachránil sám celou Indickou vesnici před nájezdníky.
"Časově na to máte všichni přesně padesát minut! K dispozici máte halogenová pera, která se vám po vypršení limitu sama vypnou, proto neztrácejte čas při plnění těch nejstupidnějších otázek!" instruktor se odmlčel a prohlédl si všechny studenty.
"Skripta se dělí na pět položek! První položkou je znalosti psychicky národů spolu s jejich vyznáním! Druhou částí je první pomoc a správné postupi při ošetřování v závažných situacích! Třetí částí je znalost zbraní, zbrojí a všech vozidel i s jejich řízením!" instruktor udělal pár kroků k oknu, v dálce se kamsi zadíval a pokračoval v seznamu.
"Čtvrtou částí je strategie a taktika ve všech situacích! A pátou..." V učebně najednou zavládlo ticho, všichni jsme dostali výuku jen ze čtyř elementů protektora. Nikdo nechápal co v těch skriptech má dělat další položka.
To má být nějaký vtip? Co si na nás zas připravil?
Psychik, léčitel, zbrojíř a taktik, vždyť nás nic víc neučili.
Karl se zadíval potajmu do skript, žádná pátá položka tak nebyla, byly čtyři, tak co je ta páta?
"Páta je trochu netradiční a nikdo vám o ní neříká z určitého důvodu." instruktor opět došel ke svému stolu a upřeně se podíval po učebně na každého žáka.
"Teorie je vám tam venku k ničemu všichni to víte, sice vás učíme hodně použitelných věcí a nejste takový póvl jako bývalé složky policie a ták. Pátá složka bude praktická, ve které si ověříme, jestli vaše teoretické znalosti umíte použít."
"Cože?!"
"To snad... já myslel, že budeme za chvilku hotový!"
"TICHO!" zahřměl instruktor. "Čas vám běží odteď! Praktická část nastává hned po dopsání testů!"
Tak to začalo...
Místností se nesl zvuk píšících per. Atmosféra byla plná napětí, několik studentů dokonce pákrát uceklo mezi zuby nadávky a svou nervozitu dávali jasně najevo.
Tak jo jdem na to. První položka, otázka první. Jste pozváni do domu s vyznáním Islámu, kde sídlí potenciální nepřátelé. Mohou na vás zaútočit?
To je přece jasný, jasně že ne. Podle vyznání svaté knihy, je pozvání do domu bráno jo Har-am. Bylo by to podle jejich psychiky a vyznání bezbožné rozhodnutí zaútočit.

Otázky pokračovaly a v Karlovi se postupně rostl pocit nejistoty. Čím víc otázek vyplnil, tím více byl nervóznější a nejistější.
Postupně překonal všechny otázka až se dostal k taktickým položkám, které mu občas činily nejvíce potíží. Nebyl to rozený vůdce, ale taky nebyl úplně mimo.
Karl se podíval z okna, aby se na chvilku odreagoval. Za okny létalo pár ptáčků a v dálce uvnitř březového parku zrovna probíhaly oslavy svátku Ctění Starších. Byl to svátek, který měl dalším generacím připomět jak je důležité znát historii lidstva a jakých chyb se vyvarovat.
Myslel při tom úžasném pohledu z okna na Sydney, touhle dobou je asi někde v obchodním centru a nakupuje s kamarádkama na dovolenou.
Zajímalo by mě co si koupí na sebe...jestli mě překvapí... hehe.
"Posledních pět minut!" hlas instruktora naštěstí navrátil Karla do reality.
Pět? A kurva. Takže taktika, vaše jednotka čítá deset lidí, jste uprostřed písčitého terénu a došla vám voda. Najednou nad vámi
uslyšíte zvuk letadel. Jak se zachováte?
Jak se mám sakra zachovat? Jednotka je dehydratovaná, otevřenej terén, jsem snad nějaky čaroděj?
Vteřiny rychleji ubíhaly a Karl neměl ani polovinu z taktické části, začínal se pomalu dostávat do histerického stavu a nakonec jako blesk z čistého nebe někdo hodil kámen do okna vedle instruktora.
"Co to...! Kdo si sakra myslíš, že seš! Já tě zastřelim ty šmejde!" instruktor úplně zapomněl na časový limit a odběhl z učebny.
To je moje přiležitost!
Karl rychle otevřel svůj komlink a začal hledat v učebnicích Protektorové univerzity. Zbytek toho času mu bohatě stačil, aby správně dopsal všechny otázky.
Zrovna když dopisoval poslední otázku vrazil do učebny instruktor.
"Tak a konec! Halogenová pera vám vypínám... TEĎ!" pera zhasla a přestala psát svým tenkým laserovým inkoustem.
Učebnou zaznělo několik naříkavých hlasů studentů, kteří nestihli vyplnit celý test.
"Svá skripta vemte a načtěte je pomocí synchronizací na disky, ty potom položte zde na stůl. Po odchodu z učebny se VŠICHNI, povídám všichni hlaste dole v sektoru A5!" všichni se zvedli a odevzdali své disky. Karl doufal, že test zvládl.
Aspoň aby dostal insignii s druhou úrovní zbrojíře, to by mu splnilo aspoň část jeho snu.
"Pane, výsledky zjistíme kdy?" zeptal se Karl.
"Zjistíte je hned co se nahlásíte v sektoru A5 přes váš komlink kadete." odpověděl instruktor.
"Všichni mě teď poslouchejte! Neměl bych to dělat, ale dělám to vždy, už jen z toho důvodu, že jsme těmi za koho nás považují.
Až nadejde vaše praktická část, zapomeňte na to kým jste! Nechovejte se hlavně jako jednotlivci! Věřte si, dokážete to.
Hodně štěstí vám všem." instruktor domluvil a odešel z učebny, všichni jsme tam stály rozčarovaní co se to vlastně děje. Co nás čeká?
Pomalu všichni sešli do přízemí univerzity k Á-pětce. Byl to sektor, do kterého měli přístup jen instruktoři a ochranka univerzity.
Dveře se z ničeho nic otevřely a všichni sebou trochu škubli. Za dveřmy se začal ozývat hlas dalšího instruktora.
"Áhá, tak vás tu mám bažanti. Ničeho se nebojte nebude to bolet, nebudem uchylny a ani nepojedem do bordelu! K vaší smůle."
Za dveřmy stál malý 'instruktorék', který měl sice už několik let služby za sebou, ovšem vzhledem spíš připomínal malého školáka.
"Jo jsem malej, vidim co si myslíte přesně ve vašich očích. Říkám vám z vlastní zkušenosti, že právě tenhle vzrůst mi několikrát zachránil život!"
Instruktor se rozešel k další přepážce, ke ktere přiložil svou identifikační kartu. Náhle na to se otevřela hlavní přepážka do sektoru A5.
Před všemi studenty se otevřel obrovský hangár, který skrýval mnoho vozidel, zbrojních místností a hlavně oblast s bojovými obleky protektorů.
"Vítejte v sektoru Á-pět, vaše praktická zkouška nyní začíná..."

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře