Musel na ni pořád myslet. Nepřetržitě viděl její podobu všude, kam se podíval. Dělal si večeři a ona byla v lednici. Oblékal si čisté prádlo a ona byla v šatníku. Rád maloval, a když svým štětcem tvořil podzimní krajinu, s hrůzou si později uvědomil, že maluje ji. Když si pustil rádio, mluvila z něj ona.
Byla to jeho nemoc, posedlost i touha, které ho nutily pořád myslet jen na ni. Každou vteřinu mu před očima mžikl její obrázek. Ničila ho. Pomalu, pomaloučku ho sžírala zevnitř. Nutila ho, aby neustálé myslel jen ni. Nemohl dělat nic. Nemohl jíst, spát, číst si, nemohl nic, aniž by na ní nemyslel. Měla ho v plné moci. Ovládla ho. Dokonale.
*****
Seděla u sebe doma v křesle. Měla zhasnuto. Tma ji obklopovala jako černý závoj. Vychutnávala si jeho psychickou i fyzickou bolest. Mučila ho. Týrala ho. A to ji uspokojovalo. V žilách jí proudila jeho krev, věděla, co prožívá, a těšila se z toho. Věděla, že jí žádný muž neodolá. Uvelebila se ve své sedačce. Na tváři měla úsměv.
*****
Bylo to s ním čím dál tím horší. Vstát mu dělalo potíže, ustavičně se potil, třásl se jako hromádka slizu, oči měl bez jakéhokoliv výrazu, zapadlé a uslzené. V bytě měl nepořádek. Hnijící odpadky a staré špinavé prádlo se slily v jednu odpornou hromadu různobarevného, odporného čehosi. Jeho byt byl pod držením much, švábů, pavouků a jiné havěti. Ignoroval to.
Najednou zvuk hemžení hmyzu prořízl ostrý ryk telefonu. Zazvonil jednou, dvakrát, třikrát... Nemůže ho vzít, co kdyby to byla ona. Ona, ona, ona...
Musel s tím něco dělat. Jediné řešení bylo zabít. Ale on nemohl někoho jen tak zabít. Nemohl zabít ani muže, ani ženu, a navíc ona možná ani neví, co mu způsobila. Nemohl ji zabít...
*****
Stále seděla ve svém křesle. Už ani nevěděla, kdy se sem posadila, ale cítila, že už brzy vstane. On už její muka dlouho nevydrží. Byla si jistá tím, že ji nezabije, byla si jistá tím, že to neudělá. Jak jsou muži slabí. V tom to ucítila. Náhlá exploze. Oslepilo ji bílé světlo a ona cítila, jak naposledy vydechl. Jeho poslední výdech ji zašimral na tváři a pak už necítila nic. Světlo zhaslo, opět ji zahalila tma. Další muž, který jí podlehl. Kolik jich ještě bude? Na tom nezáleželo. Cizí smrt je krásná, pomyslela si.
(celkem: 8, počet hlasujících: 3)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Sny se stávají skutečností | Posedlost |