"Ve středu odjíždím na dvoudenní služební cestu," oznámila jsem v pondělí večer svému muži a dceři Kačce. Muž se na mne tázavě podíval a Kačka se zabrala soustředěněji do psaní úkolů. "Jedu do Brna na školení nového účetního programu," dodala jsem. "Fajn, aspoň si od nás odpočineš," konstatoval muž.
Konečně mohu legálně vypadnout, pomyslela jsem si. Však on v posledních pěti letech neustále vyráží pracovně do všech koutů naší republiky. Kdyby mi byl nevěrný jen na těchto cestách, ale on nezmešká příležitost ani zde v Praze. Naučila jsem se tvářit, že o ničem nevím. Dokonce jsem si zakázala žárlit. Vždyť naše manželství jinak funguje a dnes mne může jeho málokterá eskapáda rozhodit. Dotyčné dívky se rekrutují z řad osmnáctek. Můj muž totiž neumí stárnout. Je mu už přes čtyřicet. Do manželství jsem vstupovala dosti zbrkle. Čekala jsem Kačku. On měl z prvního manželství syna Aleše. Já mu chtěla dát své dítě, které by miloval stejně jako jeho. Vdávala jsem se přesto z lásky a on prý též. Tedy mi to tenkrát tvrdil. Vždycky mi vysvětloval, proč s pokročilejším věkem a po několika letech manželství, přestanu brát nevěru tragicky. Kdysi jsem s ním nesouhlasila. Nyní mu musím dát za pravdu.
Večer mi šeptal, jak mu budu chybět. Já mužským citům nerozumím, ale asi mi bude chybět rovněž. Co naplat, když s ním ulehám a po jeho boku se i budím. Nicméně na malý výlet do Brna se těším. Mnoho jsem tam zažila včetně několika milostných vztahů.
Ve středu ráno jsem vyzbrojena taškou plnou lepších kousků z šatníku nastoupila s hlavní účetní Květou, čerstvou padesátnicí, momentálně odchovávající třetí vnouče, do autobusu. Květuška vesele štěbetala. Svou rodinu velmi zbožňovala a dokázala o ní vyprávět hodiny. Já se narozdíl od ní odpoutala od všedních starostí. Doufala jsem, že se ještě dnes večer opiju s nějakou spřízněnou duší. Kéž ji najdu.
Jízda v autobuse rychle uběhla. Z nádraží jsme pospíchaly na hotel, aby jsme včas stihly odpolední výuku. V tramvaji jsem nechtěně a dost prudce vrazila taškou do jakéhosi muže. Otočila jsem se, abych se mu omluvila. Ovšem místo omluvy jsem oněměla. Stál tu přede mnou můj první kluk Daniel. Poznala jsem ho okamžitě. Když někoho miluju, vryje se mi jeho obličej do paměti navždy. Navíc se moc nezměnil, ač jsem ho nepotkala dobrých patnáct let. Jak bych na něj mohla zapomenout. Schovala jsem si jeho dopisy a dodnes při stavech bolavé duše, čtu si je pro povzbuzení a útěchu. Chvíli jsme na sebe beze slova koukali, až promluvil: " Kde se tu holka bereš? Kde ses toulala tak dlouhou dobu?" Cítila jsem slzy hrnoucí se do očí. Naše dávné pouto jsem v mysli překonala. Ale teď tváří v tvář se mi vrátily všechny hezké okamžiky, všechno, co nás k sobě poutalo.
Květuška seděla opodál a taktně si nás nevšímala. Museli jsme vystupovat, proto jsme si v rychlosti vyměnili telefonní čísla. Docela mne naše náhlé setkání psychicky rozhodilo. Květuška mlčela. Asi nevěděla o čem se má se mnou bavit. Mechanicky jsem se ubytovala a potom přišlo hnusně otravné školení. Muži se s námi školili pouze čtyři. Z čehož tři nepůsobili sympaticky. Pouze nejmladší z nich se vcelku mile usmíval a po důkladnějším pozorování mi připadal i velmi pohledný. Ovšem dělila nás hluboká věková propast. Proti mému muži vypadal dosti chlapecky. Otráveně jsem si uvědomila - zde asi spřízněnou duši neobjevím. Maximálně přemluvím Květušku na pár skleniček vína. Ke konci nudné přednášky jsem prakticky usínala. Horor pro dnešek skončil. Zapnula jsem si s úlevou mobil. Květuška vyrazila na nákupy. Já se mohla v klidu sama projít centrem. Bloumala jsem ulicemi a vzpomínala. Mou procházkovou seanci vyrušilo zvonění telefonu - Daniel. Zval mne na pivo. Neodmítla jsem. Za půl hodiny jsme se setkali v hospodě. V té hospodě, kam mne vzal na naše úplně první rande. Popíjeli jsme a vyprávěli si o svých dětech, manželství a práci. Ukázali jsme si fotky potomstva a vzájemně se utvrdili o životní spokojenosti. Ani nevím, proč jsem náhle řekla: "Moc se mi po tobě stýskalo. Kolikrát jsem na tebe myslela. Zvlášť v těžkých okamžicích. Manžel mne podvádí. S tím jsem si ho vzala. Možná se k sobě hodíme, rozumíme si, ale musela jsem zahodit ideály o věrnosti. Dokazuje si nevěrami svou sílu a schopnosti. Pro nic jiného to nedělá." Odmlčela jsem se. Soucitně mne pohladil po rameni. Naklonil se přes stůl a políbil mne. "Zaplatíme a půjdem," zavelel. Odvedl si mne do svého bytu. Jeho žena bydlela v domku za městem a on s ní bydlel jen o víkendech. Tam v jeho bytě jsem oplatila muži veškeré jeho poklesky.
Když jsem ráno vedle sebe nenahmatala Daniela, zmocnila se mne úzkost. V kuchyni na lince mi nechal snídani a klíče. Při odchodu jsem je hodila do schránky. A zmizela navždy z jeho života.
Na školení jsem se dostavila v růžové náladě. Daniel mi nikdy nepatřil víc než naši poslední noc. Třeba by si mne vzal. Třeba bychom spolu vychovali Kačku, jeho Danku a Filípka. Jenže mne se příčilo bydlet za městem v domku, příčilo se mi vstávat a usínat úplně sama.
Mé dobré nálady si všimli téměř všichni. Lektora jsem moc nevnímala. Zato jsem pozorovala mladýho kolegu. Tipovala bych ho na dvacet let, svobodnej, žijící s rodiči - maminčin mazánek. Tělo nemá špatný. Inu, nějak jsem se rozmlsala. Neznala jsem doma nic jinýho než sex s manželem a teď se mi nabízí tolik zajímavých příležitostí. V podstatě začínám chápat avantýry svého muže.
Mladej zbystřil. Pochopil, že ho sleduju a poslal mi papírek, abych s ním zašla na vínko. Trochu mne to zarazilo, ale i potěšilo. Ještě asi nepatřím do starýho železa. Bohužel se z něj nevyklubal dobrý společník. Chytrej byl jak rádio a smysl své existence spatřoval pouze ve studiu vysoké školy a zaměstnání správce počítačové sítě. Holky rozhodně nezvládal.
Panice jsem nikdy nedostala. Představa možnosti získat jeho panictví mne lákala mnohem víc než on sám. Sex s intelektuálem za nic obvykle nestojí. Nehodlala jsem celou záležitost zbytečně natahovat, proto jsem ho drasticky zatáhla do koupelny. Nevzpíral se. Chvěl se stejně jako já kdysi. Když jsme potom sbírali poházené svršky, vypadl mu z kalhot řidičák. Zvědavě jsem se podívala na fotku a zrak mi sklouzl ke jménu - Aleš Hora. Polkla jsem na sucho. Aleš Hora se jmenuje přeci mužův syn, docvaklo mi. On mezitím chvatně strčil průkaz do kapsy. Asi se styděl za svou téměř dětskou fotografii. Zeptala jsem se ho: "Nepocházíš náhodou z Poličky?" " Jo, ale jak jsi to uhodla?", reagoval poněkud podrážděně. Mávla jsem rukou a prchala pryč.
Domů jsem se vrátila coby milující máma a žena. Krátce na to jsem zjistila své těhotenství. Nezkušeně a neopatrně se zachoval pouze Aleš. Manžel (jist si bezpečností našich hrátek) se mému stavu dosti podivoval, ale smířil se s ním. Kačce jsem onu novinu neprozradila. Zatím se mi jí rozhodně nechce nic vysvětlovat. Nechce se mi vysvětlovat, že čekám bratříčka s bratříčkem.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Jen stromy by mohly lhát | Jak v Neratovicích chcípl pes | Horké léto | Sylva | Milenka noci