Pokušení strážníka Roscoa

  

Strážník Roscoe sedí ve své malé tmavé kanceláři na policejní stanici. Něco si čmárá na papír a vypadá rozčileně. Je tu s ním taky jeho kolega, který si jako „úspěšný absolvent“ noční služby může dovolit malý odpočinek. Znenadání Roscoe vstane ze židle a jde k oknu. Jeho mohutná postava před oknem zastíní část kanceláře a strážníka ozáří právě vycházející slunce. Pozoruje své rodné město. Město Sunset Valley, ve kterém prožil své dětství, první školní lásku, trable s dospíváním… Snaží se vzpomenout si na ty krásné a relativně bezstarostné chvíle, ale nejde mu to. Stále se mu do hlavy vrací jeho nynější problémy, které už řeší pěkných pár let. Jakoby nemohl mít klid, vždyť už by si to i zasloužil.
I když Rocsoeův kolega spí vzadu v místnosti za závěsem, jeho těžké oddychování se ozývá po celé místnosti. Strážník Roscoe se podívá na nástěnné hodiny. Je půl osmé, za třicet minut jim končí služba a můžou jít domů. Musí stihnout ještě jednu pochůzku městem. Rocsoe se jde podívat na kolegu, stále spí. Budu ji muset zvládnout sám, pomyslí si. Ještě si stoupne k zrcadlu, opláchne obličej, pročísne kaštanově hnědé vlasy, upraví si odznak a odchází.
Je brzké ráno a ve vzduchu je cítit léto. Strážník Roscoe vychází z policejní budovy. Slyší v korunách stromů zpívat ptáky. Jak jim závidí jejich svobodu a bezstarostnost. I bez policie se obejdou, pomyslí si a na tvářích se mu rýsuje jemný úsměv.
Před policejní stanicí je klid a ticho, Roscoe po krátkém váhání zamíří směrem k radnici. Kromě paní McClaudiové, která zametá před svým obchodem, nevidí ani živáčka. Přejde přes přechod na druhou stranu cesty. Pomalu míjí nově otevřený obchod s oděvy. Vlastní jej bohatá rodinka ze SimCity, která se nedávno do Sunset Valley přestěhovala. Prý za čerstvým vzduchem, kdoví, co je na tom ale pravdy, pomyslí si strážník.
Roscoe pokračuje v obchůzce městem. Míjí paní McClaudiovou. Na chvíli se s ní dá do řeči, povídá mu jako obvykle o nízké výdělečnosti jejího obchodu, o své dceři, kterou ne a ne provdat a o jejím bolavém koleně. Dnes si pro něj připravila i novinku, leták, který obsahuje reklamu na nové exotické ovoce, které do obchodu objednala. Má ho prý vyvěsit na policejní stanici. Strážník bez protestů leták přijímá a odchází. McClaudiová vyvěsí ceduli „OTEVŘENO“ a zajde do krámu.
Strážník prochází malebným městským parkem, v dáli slyší šumění fontány. Pobíhají tu nějaké děti, nejspíš pana starosty, pomyslí si. Poskakují na břehu malého jezírka a volají na dvě labutě, které v něm plavou. Strážník Roscoe najde ve stínu lavičku a s námahou na ni usedá, fyzicky je na tom po poslední rekonvalescenci už skvěle, jen záda trošku zlobí, jak do nich před půl rokem chytil 3 bodné rány, ale tíží ho špatné svědomí. Vědom si své jediné nedokonalosti, se kterou však není schopen nic udělat se chvíli dívá na své obnošené pracovní boty a pak mu pohled sklouzne na děti. Pozoruje je. Může jim být tak kolem deseti let.
Netrvá dlouho a labutě přestávají děti bavit. Berou se za ruce a jdou směrem k fontáně. Sednou si na její okraj a povídají si. Strážník Roscoe ve stejném okamžiku vstává z lavičky a jde na místo, kde nedávno stály děti. Něco ho tam táhne…Je u jezírka, na zemi vidí podupanou trávu od bezstarostných dětí. Dívá se na labutě, na které předtím děti pokřikovaly. Chystá se pokračovat ve své cestě, ale ještě se sehne zavázat neposlušnou tkaničku u bot. Jeho záda mu při tom ovšem nedovolí stát, přechází do dřepu. Pomalu se zvedá, když v tom…co nevidí. V nedaleké vysoké trávě u břehu se schovává stosimeleonová bankovka, jakoby ji tam někdo nastražil. Strážník Roscoe nevěří vlastním očím. Opět se do jeho mysli začíná dostávat to divné nutkání, vzít bankovku a zmizet, zmizet do neznáma…Není pochyb o tom, že bankovka patří jednomu z dětí, ubohých dětí, kteří o ztrátě nemají ani potuchy. Roscoe zvedne oči ze země a zahledí se na děti, poté opět na bankovku. Zaváhá. Jeden hlas v jeho mysli mu radí: „Vrať bankovku dětem!“, druhý hlas však říká: “Vezmi si ji a rychle odtud zmiz!“. Druhý hlas je silnější. Strážník natahuje třesoucí se ruku k bankovce. Už ji má, schovává ji do kapsy, zvedá se a odchází. Je spokojen. Říká si, že ty děti stejně nemají o peníze nouzi a že si je ani nezaslouží, když je tak bezděčně ztrácejí na každém rohu. Tohle vlastně krádež ani nebyla, tak proč už zase cítí ten příjemný hřejivý pocit, jako pokaždé, když se mu podaří něco ukrást! Ne je to neomluvitelné, jsou to děti a on je okradl, ať je to jak chce, jenže Roscoe nad tím nedokáže prostě zvítězit, ať se snaží sebevíc.
Vychází branou z parku, ještě se ohlíží na děti. Už možná zpozorovali, že jim něco chybí…už možná ví, že dnes nebudou mít zmrzlinu. Strážník Roscoe přidává do kroku. Na ulicích už se pohybuje víc lidí, musí si dát pozor, aby nevzbudil sebemenší podezření. Vzhlédne na oblohu, vidí ptáky. Jen ti možná ví, co se teď odehrálo v parku v Sunset Valley, pomyslí si Roscoe, ale ti to nikomu prozradit nemohou.

Zobrazeno 60x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Katk@ 1.6.2009, 20:26

Woooow!! To je úžasné! Taky jsem napsala povíku o Roscoeovi, zrovna jsem ji zveřejnila, ale tak nádherně to napsané nemám. :( Asi bych ti vážně dala bod, i když jsem v té soutěži taky, protože ty si ho zasloižíš, ale ještě jsem nenapasla 5 komentářů, takže nesmůžu. Ale až budu moc, tak se vrátím!
Až napíšeš knihu, dej mi vědět!

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Věrka V 17.5.2009, 22:03

Pěkně popsaný vnitřní boj strážníka.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>