Srdečně zdravím příteli,
zakusila jsem nyní několik prazvláštních příhod, které bych s Vámi ráda sdílela.
Než jsem odjížděla, zajela jsem, jako vždy, na kopec.
Až mě zaskočilo, jak tam bylo vše stejné, jako v ten den, kdy tam stál sklíčený Marko s roztaženýma rukama, vítr mu pleskal tričkem o tělo a on uvažoval o kormidle svého života...
Přeci v tom byl rozdíl: tehdy vítr čeřil zlaté klasy do vln.
Nyní jimi chvěl.
Pole bylo fraktálem.
Vše se stalo snem. Obrazem.
Napadlo mě, že vše, co vidím, žiji, cítím... je jen krátkým zábleskem.
Mžikem.
Něčím, co se vynoří ze tmy a vzápětí zmizí. Nahuštěno do toho záblesku.
Taková chvíle přinese klid. A klid a ty zvláštní myšlenky přinesly změnu. Otevřely dveře do prostoru, ve kterém je možné jednu událost interpretovat a cítit vícero způsoby. Jako když člověk točí jen tak květinou v ruce a pozoruje změnu tvaru okvětních lístků. Je to táž květina a tytéž listy, jen... Vy víte.
Život mi teď opakovaně předvedl, co znamená tlačit a dostávat pod tlak. Pochopila jsem to, až když jsem se u svého slabého místa dostala díky jinému sama pod tlak. Vím už tedy, oč jde. Vynořila se tak podstatná část mé vtisknuté povahy.
Už je vědomá, a to je obrovský pokrok.
Přes téma obavy z autenticity, jak jsme je probrali, se uvolnilo uvědomění témat strachu a odvahy. A já už jsem schopná vidět jasněji motivaci řady svých činění. Minulých i současných.
I zde jde o otevření dveří do nového prostoru. Díky Bohu!
Vidíte jaká nová území se před Markem objevila. Nejde snad o cestu lesem, kde křičela Opice a o cestu k vodopádu? Uvidíme.
Stala se ještě jedna věc.
Četla jsem, že je dobré si představit, že má člověk luk a šíp. A v duchu vystřelit a jít se podívat, kam šíp dopadl. Tam prý člověk směruje.
Zkusila jsem to.
Můj šíp byl zabodnutý do země a přišpendlil k zemi papír.
Na papíru bylo slovo PRAVDA.
Zničehonic se přede mnou objevil rytíř plně oblečený do zbroje a brnění. A podával mi papír. A na něm bylo napsáno slovo PRAVDA.
Pak rytíř z brnění vyklouzl a přede mnou stál éterický mladý světlovlasý muž s modrýma zářivýma očima připravený ke spojení. Byla a nebyla jsem to já, kdo se s ním spojil, propojil, protočil či jak to nazvat.
Spíše to byla má éterická část. Nešlo o sex či kratochvíli. Šlo o spojení. Těla se slila v jedno.
V lese na pařezu seděla uvolněně "nová" (nahá) bytost.
Pružně se zvedla, zlehka si zahalila hruď a boky do látkového obleku a vykročila na cestu.
Přeji hezký den, příteli.
A uctivou poklonu šamanovi...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Píše mi Tiny (O hraně a nevyléčitelném zranění) | Píše mi Tiny (Ticho) | Píše mi Tiny (úvod) | Píše mi Tiny (Klíč k duši) |