Návod na dospívání jsem nedostal - epilog

Dětství byl jen bordel, kterej jsem maskoval trávou a snahou nenechat ségru úplně padnout ke dnu. Zatímco ostatní žili ty svý vzorný životy, já trávil noci s lidma, o kterých se jim ani nezdálo, a v lavicích pak jen dospával. Měl jsem jasno v tom, kdo je nepřítel - ti, co mě chtěli poučovat o životě. Jenže když na mě všichni srali a já už nemohl dál, podala mi ruku osoba, kterou bych měl pohrdat.


Autor: Pantheralev , 12.4.2026, Povídky

  

červen 2026

Obchodní centra jsou moderní. Přestože je často příliš nevyhledávám, musel jsem na menší nákup.

„Čau.“ Zastavil mě nějaký chlápek. „Jak se pořád máš?“

Problém je v tom, že nevím, kdo to je. Ale není to ten okamžik, kdy si člověk nepamatuje jméno, ale tuší, že s tím člověkem před dvěma lety pařil. Nebo že ho občas potká ve městě.

„Sorry, nepamatuji se.“ Chtěl jsem se dát na odchod.

„Ale počkej. Už je to dlouho, tak si nevzpomínáš. Nemáš u sebe nějaký drobný?“

Už chápu. „Nemám.“ Někdo jiný by asi znechuceně odešel. Ale já lidmi hned nepohrdám. „Vykašli se na to,“ poradil jsem mu.

„Nevím, o čem mluvíš, brácho.“

„Samotnýmu se ti ze sebe zvedá kýbl.“ Prostě jsem si to nedokázal odpustit.

Také mi je odporný. Stejně jsem ale začal prohrabávat kapsy. Z vyšátrané krabičky jsem vyndal jednu cigaretu na později a dal si ji za ucho. Zbytek jsem po něm hodil.

„Každej nemá takový štěstí, jako ty. Díky, chlape. Bude se to hodit. Ale...“

„Ne, prachy nemám.“ Jasně, že mám.

Připomněl mi ale jiné setkání. O poznání lepší. Také se to stalo tady. Nedávno jsem potkal Simonu. Pracuje stále pro stejnou firmu jako dřív. Ten obchod v tomhle centru sídlí. Už nedělá pokladní, ale manažerku, která jezdí mezi několika pobočkami, a stará se o ně. Působila, že tou prací žije. Kdo by to řekl?

Vypadala jinak, ale chovala se stejně. Ve společnosti byla klidnější, ale jakmile kolegyním řekla, že jde se starým kámošem na cigaretu, poslouchal jsem tu stejnou holku jako dřív. Odrzlou a nad věcí. Měla to na háku. Byla v práci, dost možná jela vlastním autem, ale přesto na mě vytáhla jointa. Začala si to prý konečně sama pěstovat. Vůbec ji nepřekvapilo, že já s tím přestal. Ale neodmítl jsem. Jí bych nemohl – přestože to už bylo tolik let. A byl jsem rád, že to měla. Prostě to k nám patřilo!

Dvacet let z ženskou udělá své. Přibylo jí pár vrásek – vlastně dost. Ale ten sex-appeal jí zůstal. Povídali jsme si naprosto uvolněně, smáli se. Přestože jsme oba tolik bojovali, máme se teď dobře.

Já ale nemůžu mít sebemenší průšvih, abych nepřišel o práci – dělám ve složce, ne v krámě. Takže jsem auto nechal ve městě a domů dorazil hromadnou dopravou. Vymyslel jsem několik vymluv proč. Ale doma jsem nakonec řekl pravdu.

Že jsem potkal starou kamarádku. Jakub se zeptal, jestli jsem jí to auto jako půjčil. Ale Karin hned pochopila, co ta odpověď znamenala. Neznala Simonu. A ani toho o ní moc neslyšela. Ale znala další kámoše – z dob internátu. Věděla, jaké typy lidí se kolem mě motaly. Když mě totiž poznala, nebyl jsem na tom o moc lépe než na tom gymplu.

Zachoval se Martin jako dospělý chlap, když si dal se Simonou jointa, i když věděl, že tím riskuje práci u sboru, nebo je to důkaz, že z toho nikdy úplně nevyrostl?

Vaše hlasy a komentáře mi dávají vědět, že má smysl pokračovat.

CO BUDE DÁL?
Tohle všechno se stalo PŘED. Hlavní příběh bude pokračovat v dalším díle, který přinese chybějící odpovědi a nové pohledy. Je již napsaný a začne vycházet zhruba za měsíc.

POKRAČOVÁNÍ: Návod na život nepřiložen

Půjde o přímou navazující linku hlavního příběhu.

Kromě toho se ale můžete těšit i na samostatný příběh (spin-off) z tohoto světa. Možná se ptáte, proč se některé postavy v ději jen mihly? Mají totiž své vlastní osudy.

SAMOSTATNÁ POVÍDKA: Na ostří kadeřnických nůžek

 Tento příběh stojí sám o sobě. Dozvíte se v něm, co se odehrálo mezi Martinem a Radkou.

Nečekejte žádnou marihuanu, ale nahlédnutí do Radčina světa, stylingu a ke Karin, která se zde rozpadá žárlivostí.

Uvidíte samozřejmě i dospělého Martina, který už nemusí být jen v roli zmateného gentlemana ochránce.

Dodatek pro Poetu:

Tady si tou publikací nejsem jistá. Pokud se někdo dočetl sem a zajímalo by ho to, tak jsem třeba na Písmácích nebo Wattpadu (i jinde, stačí napsat a řeknu). Všude jsem jako Pantheralev.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 0x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře