Myšlenky 2

  

"Co je s tebou?" zeptá se Semi "Nic..., jen přemýšlím..." "Jaký to bylo?" ptá se Gunn. "Co jako?" "Když ti vrazili kolík do srdce." "Charlesi..." okřiknou ho všichni "Ne... ne... to je v pořádku. Byla to strašná bolest... jako bys umíral zevnitř..., když se ti rozpadá tělo, ještě to vidíš, jak tvoje ostatky odevlává vítr. A s každým zrnkem prachu, co odevlaje vítr, to bolí víc..." Všem to vyrazí dech. "Jako by tě někdo po kouscích odřezával a zabíjel tím nejbolestivějším způsobem... a najednou vidíš všechno..., celý život, maličkosti, okamžiky a lituješ, že sis nevážil třeba i takové maličkosti, že jsi objal osobu, kterou miluješ..., že jsi jí před smrtí neřekl sbohem, že sis víc nevážil její přítomnosti..., uvědomíš si, jací jsou ostatní doopravdy a jak ses choval vůči nim..., myslíš, že sis měl víc vážit okamžiků..., maličkostí..., drobnůstek..., zážitků... a vůbec všeho, co se stalo v tvém relativně krátkém životě. Uvědomíš si, že nic, opravdu nic, tě nemůže vrátit zpátky, zůstaneš sám v nicotě..., pekle všech těch vzpomínek, co tě uvěznily do kousku prostoru. Nemůžeš dýchat, pohnout se nebo přemýšlet o tom, co, jak nebo kdy se to stalo..., dopadneš, nebo budeš věčně mizet nicotou? Tohle ti pořád běží hlavou a nevyhneš se tomu..., tomu, co se stane..., nemůžeš tomu zabránit..., co se vlastně opravdu stane nebo stalo? Nevnímáš čas..., vůbec nic, jen ty vzpomínky a bolest." "Která snad nikdy neskončí...?" doplní Buffy. "Vím, jaké to je... umřít, i když jako člověk." "Už mi neumírej," řekne pevně Angel a obejme mě. "Slibuju," řeknu a pevněji ho stisknu.

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře