Můj svět, ve kterém se ztrácím.
Můj neomezený svět tajuplna a snů.
Moje uličky myšlenek, černé dlouhé uličky cizích měst smáčené studeným deštěm.
Jeden zakletý zámek a nekonečno toulajících se vzpomínek širým světem.
(-jako malá holka, jako blázen-)
"No fear"
Jedno velké, černé studené moře a z něj za sebou vleču proudy studené vody.
Nespočítatelná dálka, procestována srdcem jedný malý slečinky, beze strachu "no fear".
Jen jedno slunce nad hlavou, co nás všechny spojuje.
Ať jsi to ty, ty, nebo on... Ať jsi zlý, bezcitný, nebo uplakaný.
Před sluncem se neschováš.
Moře daleko od skutečnosti, ale i moc blízko reality.
Chci jít dál, ale někdo v té tmě za mnou křičí "nechoď dál, vrať se..", neohlížím se, jdu dál.. jeho slova utichají a já se ztrácím ve tmě. V mých černých, smáčených nekonečných uličkách světu...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Můj svět |