Měli jsme jet zrovna na nějakou přednášku se školou do Brna. Vzala jsem Toma za ruku a postrčila ho do té dlouhé fronty k autobusu. Cesta utíkala pomale, s Tomem jsme si neměli, co říct. Dojeli jsme k jakési budově a nacpali jsme se dovnitř. Všichni samozřejmě hledali nejzadnější místa k sezení. Tomáš si sednul s Jirkou, ani se neobtěžoval jít ke mně, tak si ke mně přisedla Pavlína. Chvíli jsme se o něčem bavili, než začala ta neočekávaná přednáška. Vůbec sem ji nevnímala, nevím ani o čem to mělo být. Po skončení na mě začala Pavlína křičet:,,Ty si jako myslíš, že seš tak největší hvězda jo?“…Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. Shodila mi tašku na zem a ještě dodala,,Nemůžeš mít pořád všechno, co chceš i když si myslíš jak seš u kluků oblíbená.“ Stála jsem naproti ní s otevřenou pusou, Tomáš šel zrovna kolem, ale ani se nezastavil. Pavlína ještě kopla do mé tašky a všechny věci se rozlétli po zemi, potom odešla. Kolem šel zrovna Michal a hned mi pomáhal věci posbírat.
,,Co se to mezi vámi stalo?“ zeptal se.
,,Já vůbec netuším, ale děkuju za ochotu“
,,To nestojí za řeč, koukám, že tvůj přítel se ti ani nesnažil pomoct!“
,,Poslední dobou to vypadá, že se ode mě vzdaluje“
Povídali jsme si až k autobusu i celou cestu autobusem. Už jednou jsme spolu něco měli, ale on se nakonec vrátil k bývalé. Vždy na něm však bylo vidět, že toho lituje. Chtěla jsem ho, nenáviděla jsem tu holku, pro kterou se rozhodl. Ale potom jsem se zamilovala do Toma a myslela jsem, že s ním už budu zase šťastná. Po čtyřech měsících však vypadá, že už ho to se mnou přestalo bavit.
Dojeli jsme do Březové, kam jsme jeli na výlet. Blíží se konec školního roku a oni nás musí tahat po přednáškách a výletech, místo toho abychom dělali něco více zábavnějšího.
Tomáš za mnou příšel, když jsem vystupovala z autobusu:,,Budu v chatce s Jirkou, jestli ti to nevadí, přeci jen už sis našla jinou zábavu“ a otočil pohled k Michalovi. ,,Když myslíš,“odpověděla jsem mu.
Michal už byl ubytovaný v nějaké chatce, ale zdálo se, že je tam sám. Vzala jsem si tašku a batoh a šla jsem za ním. ,,Míšo, máš tu volno?“ řekla jsem se slzami v očích.,,Jistě Luci, pro tebe vždycky“ vzal mi batoh a odnesl ho do chatky. Šla jsem za ním. Posadil se a tak jsem si sedla vedle něj na postel. Objala jsem ho a začala jsem brečet.
,,Nebreč Luci,“ utěšoval mě. ,,To nejde. Řekni mi, co dělám špatně? Co se mezi námi stalo po těch 4 měsících, co jsme spolu?“
,,Víš, řekl bych, že si tě nezaslouží. On podle mě neví, jak se k tobě má chovat“ pohladil mě po vlasech a chytnul můj krk do dlaní.
,,Možná máš pravdu, ale proč sem se zamilovala zrovna do něj?“mluvila jsem nesmysli.
Přiblížil se k mým ústům a začal mě líbat. Nepřestával a položil mě na postel. Jenom jsme se líbali, nic víc, ale bylo to nádherné, osvobozující. Po půl hodině jsme přestali. ,,Promiň,“ řekl ,,nechtěl jsem, ale tvoje krása byla silnější. Pořád tě mám rád, víš?“
Byla jsem zmatená.,,Míšo, copak myslíš, že já zapomněla? Vždy, když tě potkám s ní…“raději jsem to nedořekla. Šla jsem ven na společnou večeři.
Jedli jsme venku, bylo hezky a najednou si ke mně přisel Tom. ,,Zlato, chtěl bych se ti omluvit, za to, že jsem takový nepříjemný poslední dobou. Asi je to tou rodinou a vším. Omlouvám se!“ Koukala jsem na něj jako bych nevěděla, co mluví. Neodpovídala jsem mu. Když jsem dojedla vstal a vzal mě za ruku k sobě do chatky. Jirka byl ve velké debatě s někým jiným. Došli jsme a zamknul. Začal mě líbat a já se mu poddala. Byla jsem prostě ráda, že ho ještě neztrácím. I když jsem měla výčitky kvůli Michalovi. Tomáš byl od té doby jako vyměněný. Pořád se o mě staral a poprosil Jirku aby se vyměnil se mnou v chatce. Michal se na mě tak smutně koukal, ale on taky nehodlal skončit s tou svoji. Prostě to bylo jen takové chvilkové vzplanutí, i když…
Uběhl asi týden potom, co jsme se vrátili ze všech možných přednášek a výletu. Tomáš byl snad ještě víc zamilovanější než já. Chtěli jsme si zajet na jednu zábavu kousek od města a jelikož to nebylo tak daleko, šli jsme pěšky. Na zábavě už se to celkem rozjíždělo, nevím kolik piv a panáků jsem měla, ale moc jich nebylo jelikož si pamatuji všechno. Bavila jsem se s Tomem, ale zároveň jsem koukala po ostatních, hledala jsem někoho známého, chtěla jsem se bavit. Najednou jsem zahlédla kamaráda Laďu, tak jsem řekla Tomovi, že ho jdu pozdravit. Zrovna si užíval jednu písničku, tak ani nechtěl jít se mnou. Laďa byl už celkem mimo, když jsem k němu dorazila.,,Nemůžu tě pozvat na panáka kočko?“,,Radši ne, díky, měl by ses trochu hlídat“sem raději odpověděla. Laďa šel dál pařit s ostatními a kousek za ním stál…
Michal stál u stolku se svojí přítelkyní. Nebyl moc nadšený, když jeho přítelkyně chtěla jít za ostatními se bavit, taky byla taková rozjetá.Šla jsem je pozdravit.,,Ahoj Míšo“,,Ahoj Luci. Tohle je Kristýna. Kristý tohle je Lucka, moje spolužačka“představil nás Michal. Sice jsem z toho nebyla nijak moc nadšená, ale tak co.,,Jasně zlato, pojď už si konečně pořádně zatančit!“pronesla Kristýna.,,Nejdu! Běž za Luckou a Natkou, tohle je tvoje píseň“odpověděl ji Michal. Tak na něj zamávala a šla. ,,Co ty tady? Kde máš toho svýho?“zeptal se mě. ,,Někde támhle“ukázala jsem do davu lidí.,,Taky se tak skvěle bavíš?“zeptala jsem se ho. ,,Přesně tak, nikdy jsem nebyl na takovýhle zábavy, spíš se bavím raději někde v hloučku přátel“odpověděl. Naprosto jsem souhlasila, zábavy nemám moc ráda. Vzal mě za ruku, trhla jsem sebou.,,Neboj, jenom pojď se mnou na vzduch.“Držel mě a šli jsme ven. Najednou byl klid, všude prázdno, krásná jarní noc a ani ne zas tolik chladná. Šli jsme se projít někam daleko odsud, směrem na Třebíč, bylo jasné, že zpátky už se nevrátíme a nemáme to v plánu ani jeden. Stále jsme se drželi za ruce a jen jsme se na sebe usmívali. Po dlouhé chvíli řekl,,Sluší ti to“ a pak jsme se začali dohadovat a najednou jsme se bavili o všem možném, tak jako za starých časů. Došli jsme do Třebíče a sedli jsme si na lavičku. Ještě se nám nechtělo domů. Volal mi Tom, ale já se rozhodla, že ho budu ignorovat, i Michalovi volala Kristýna, ale bylo vidět, že už jsme v tom oba. Políbil mě a začalo to. Po hodině jsme už to raději vzdali a vydali se na cestu domů jelikož byly čtyři hodiny ráno a já jen doufala, že z toho nebudu mít problém, protože bych pak Michala asi hodně dlouho neviděla…
,,Rozhodl jsem se“řekl Michal najednou,,chtěl bych být s tebou. Jsem opravdový debil, že jsem tě dokázal nechat. Ztratili jsme spoustu času, ale já ti to vynahradím.“ Nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem, že chce být najednou se mnou. Nevěděla jsem, co mám dělat, byla jsem šťastná, konečně mu to došlo, ale co když to přeci jen nemyslí vážně? Co řeknu Tomovi? Bude to pro nás tak snadné?
,,Já … já…to je neuvěřitelné. Jsem strašně zmatená, myslíš, že ses rozhodl správně? Proč ti to tak dlouho trvalo?“najednou jsem nevěděla, co mluvím a všechno jsem na něj vychrlila.
,,Proč? Protože jsem opravdu debil…omlouvám se, za to všechno, co jsem ti udělal, asi jsem neměl ještě utříděné všechny myšlenky, ale opravdu chci být s tebou. Jenom s tebou se cítím, tak dobře jako s nikým jiným. Hned ráno se rozejdu s Kristýnou a budeme jenom spolu.“wow, myslí to vážně. Já jsem ho hned radostně objala a s úsměvem doširoka jsem se s ním rozloučila. Naštěstí nikdo doma nevnímal, že jsem přišla a tak jsem spokojeně usnula a přála si, ať to není jenom sen…
Zatím žádné hodnocení
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Michal... |