Malý tmavý mráček

Psáno v přítomném čase, moje první věc kompletně v metaforách.:)


Autor: Agia, 6.11.2009, Povídky

  

Nad krajinou se vznáší tmavý mrak. Takový, který se objeví zrovna, když jste na pěším výletě a snažíte se kochat okolím, a který od doby jeho objevení napjatě pozorujete v očekávání prudkého deště, protože takový už jste přeci viděli mnohokrát. Ale je to opravdu on? Několikrát se na své túře zastavíte a po očku se na něj podíváte. Musíte přeci zůstat ve střehu. Co kdyby….? Čekáte, čekáte a nic. Jen si tak sedí na obloze a hledí na vás s klidným úsměvem, který vám přijde nanejvýš výsměšný. A tak zatřesete hlavou, jdete dál a snažíte se nevšímat si ho.
Když už se mu váš výlet zdá podezřele klidný, připomene se. Poťouchle do vás šťouchne několika kapkami, aby viděl, jestli už už vytáhnete pláštěnku nebo jestli ho nebudete brát vážně. V momentě, kdy vytáhnete pláštěnku nebo se běžíte schovat, trochu to v něm zabublá a vy víte, že je to smích. Vztekle smotáte plášťěnku zpátky do batohu popř. vylezete z úkrytu, který vám většinou skýtá jakákoliv autobusová zastávka mezi poli. Když tohle udělá poprvé, ještě si oddychnete, že doopravdy nezačalo pršet. Když to ale opakuje častěji, máte nejdřív trochu strach, klopíte oči a pro jistotu chodíte všude v pláštěnce. Dost možná i podvědomě hledáte sebemenší náznak něčeho, co by vás před deštěm ochránilo. Díváte se na něj minimálně, protože ten pohled vás znervózňuje. A mrak se tváří, že nic, že si jen tak pluje. Pak ale zase, plesk, plesk! Voda přímo na čelo a další zabublání, tentokrát spíše spokojené.
To už vám dojde, že tenhle oblak ještě vůbec není tak velký, jak by měl být a že je to jen dítě, kterému se líbí vaše pozornost, a které si hraje. Samozřejmě s bezelstným výrazem a bez ohledu na to, jak moc jste ochotni tuhle hru s ním hrát. Postupně přitvrdí, dokonce k vám vyšle i nějakou tu elektřinu v podobě blesků následovaných vcelku zdařilým hromem.
Přestává vás to bavit, a tak se rozhodnete mu pořádně vyčinit a optat se, co to má být. Nehledě na to, že dva, tři, blesky se trefily přímo do vás. Otáčíte se tedy v pravidelných intervalech k nebi a chvílemi vysvětlujete, chvílemi hlomozíte jako řádná dospělá bouře, načež sklouznete k obviňování a pokusům o výsměch. A mrak sedí a kouká, občas na vás pošle nějaký ten vítr, abyste si nemysleli, že ho tohle nějak rozhodí, ale konstruktivní reakce téměř žádná. Maximálně jednou omluvně ukáže slunce, které zastiňuje, nebo se v něm párkrát zableskne. To když se trefíte nějakou správnou připomínkou. Puberťák jeden, říkáte si. Slunce je sice hezký, ale stále jste rozzlobení, ublížení a unavení. Rozhodnete se tedy pro poslední výpad a následný přechod k ignoraci. Chvíli je klid a vy si začínáte myslet, že dá pokoj. Ale to by přeci nebyla hra, že?
Jakmile na tuhle vaši taktiku přijde, začne nanovo v duchu hesla „Znovu a lépe!“. Nemáte šanci a chcete to vzdát, ale nějak není komu se vzdát, protože ten malý černý obláček se pořád dobře baví a nic jiného v tu chvíli na obloze není. A tak začnete hrát s ním. Občas se schováte, občas ne, občas pláštěnku lehce povytáhnete z batohu a občas naopak provokativně vyndáte sluneční brýle. Vždyť co vám zbývá jiného, než se začít také bavit? Tajně přitom ale doufáte, že pláštěnku buďto konečně budete moct řádně využít nebo jí naopak nadobro zahodit. Alespoň pro tenhle výlet.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 15x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Jenny 30.5.2013, 10:40

líbí se mi tam ta pointa
škoda jen toho přívalu slov navíc, který brzdí
místy i celé věty
ale místy to má šmrnc, kterej probleskuje jako sluneční paprsky, když jej zrovna nestíní mrak nebo mraky



kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Agia 6.11.2009, 21:40

Děkuji za názor, ale uvítala bych, kdybyste si nejdříve ověřil, zda píšete muži či ženě. Jinak ovšem myslím, že srovnání s lidským chováním je zde více než jasné. Co přesně myslíte, že chybí?

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>