Královna pocitů: 1. část
Představte si, že příjdete o všechny své pocity. O přání, touhy a dokonce i strach. Co vám zbyde? Nebo spíš... co z vás zbyde? Toto neštěstí potkalo mnoho lidí. A jedna žena si řekla, že už to stačí. Ale dokáže tu věc zastavit, než přestane chtít ji zastavit?
Autor: Dandelion, 1.6.2009, Povídky
V mrtvolném tichu, které se rozléhalo potemnělou vesnicí, nebylo slyšet vůbec nic. Ptáci odlétli jinam, vítr si vzal dovolenou a ani hmyz jakoby výjimečně neměl zájem někoho otravovat. Možná, že nebylo koho. Ozývaly se jen kroky jedné osoby. Pomalu a zlehka se vzdalovaly, až ani je už nebylo slyšet. Bylo pouze ticho.
Najednou, kdesi v koutku snad nejtemnější uličky, se cosi pohnulo. Opatrně a vyděšeně se to začalo zvedat a zase to zpět sebou cukalo, bojící se, že bylo spatřeno. Po chvíli se konečně postavilo a sházelo ze sebe pár hadrů, které nebyly částmi jeho garderoby. Odstrčilo si všechny vlasy z obličeje.
Nyní bylo poznat, že je to děvče. Vyhublá a vystrašená dívka.
Zděšeně vyšla z uličky a co chvíli se rozhlížela po náznaku nebezpečí. Ale nikde nikdo. Jen domy tu stály jeden vedle druhého, vybledlé a chladné. Otevřela dveře nejbližšího, který se zdál být ze všech nejzachovalejší.
Dveře zavrzaly a pomalu, jako by se jim nechtělo, se pohnuly. Nakoukla dovnitř a vešla. Když pohlédla na zem, úlekem vyjekla a rukou si překvapeně zakryla ústa.
Na zemi tam leželi lidé. Vypadali jako mrtvý. Třesoucí se rukou zkusila jednomu z nich puls.
Ten člověk žil! Ale přesto jakoby nežil. Vůbec se nehýbal, jen hleděl někam v dál. Co tam však mohl vidět, bylo pro děvče záhadou.
Rychle vstala a vyběhla z místnosti. Utíkala pryč, pryč z vesnice, pryč od té hrůzy. Doběhla do nedalekého lesa. Začala klopýtat, unavená z běhu se svalila pod jedním ze stromů. Tam se dala do usedavého pláče.
O pět let později
Ve městě Manler se konaly každoroční trhy. Všude byla spousta lidí. Ulice se plnily a s lidmi přišel rozruch. Děti pobíhaly a smály se svým hrám. Kousek od nich zase měly stánky obchodníci a vykřikovali přednosti svých výrobků. Lidé procházeli a vzájemně se zdravili. Někteří se objímali, protože se dlouho neviděli, jiní na sebe zase jen kývli hlavou a šli si dál po svých. U hradeb seděli žebráci a kolemjdoucí jim občas hodili nějaký ten měďák.
V oknech domů byli květiny a nad některými se skláněli paní domu s malými konvičkami s vodou.
Jen v jedné uličce to vypadalo mrtvě. Bylo tam šero a nedalo se tam zahlédnout ani jednoho člověka. Úplně na konci té uličky byly dveře a za nimi temná a zatuchlá místnost. Ve vzduchu se tam vznášel pach odporných láků a lektvarů. Za jedním ze stolů stála mladá žena. V ruce držela nějaký pohár s páchnoucí tekutinou a prohlížela si ho proti světlu. Poté ho položila vzala ze stolu druhý s břečkou snad ještě hnusnější, než byla ta předtím, a opět ho důkladně studovala proti svítící lampě. Takto vyzkoušela i další poháry na stole. Když se podívala na poslední, vzteky všechny sklenice smetla ze stolu.
„Zase nic!“ syčela pro sebe naštvaně a sesunula se na blízskou židly. Pořád jí něco scházelo, lektvar nebyl kompletní, což znamenalo roky práce vniveč.
„Tudy zřejmě cesta nepůjde,“ povzdechla si. Už nevěděla jak dál. Co udělat. Tenhle pocit ji zžíral. Bála se, že nedodrží dávný slib, který dala sama sobě. Nemohla to takto nechat! Takto to prostě nemohlo skončit!
Uvažovala. Ale, když se rozhlédla po své pracovně, raději si řekla, že venku se jí bude přemýšlet lépe. Vzala z věšáku podivného tvaru a ještě podivnějšího materiálu plášť a přehodila ho přes svoje špinavé šaty. Prošla uličkou a vmísila se do davu na náměstí. Lidé si ji nevšímali, měli svých starostí dost. Navíc kolovaly řeči, že tu chodí v pláštích vrazy, kteří každého, kdo je zastaví, bez milosti zabijí. Takže se žena lehce dostala až k bráně, aniž by musela použít lotky k proklestění zástupy jako všichni ostatní. Strážní ji ignorovali a raději pokračovali v rozehráté partii karet. Počet lidí mimo město se výrazně zmenšil, proto sňala kapuci ze svého pláště a dále šla k lesu.
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Malířka: 2.kapitola | Malířka: 3.kapitola | Kapka rudé krve | Malířka: 4.kapitola | Kapka vody