Jmenoval se Jikeš a byl to kocour velice inteligentní, přítulný, s mohutnou šíjí a nepřirozeně velkým rozštěplým čumákem vyhlížejícím jako prasečí rypák s malými kly namísto špičáků. Když se plížíval po bystřické hrázi ulovit svému pánovi dalšího a dalšího kapra, připomínal náhodnému pozorovateli spíš rysa, ne-li přímo pantera víc než vrňavou tlustou černou kočku domácí. Stačilo,když pan hrázný přeplněn hmotou zpracovávající nepřetržitě kapří maso, vepřový búček, kyselé zelí, knedlíky, šestnáct piv a třiadvacet malých boroviček, na kocoura zamlaskal a našpulil ústa třikrát po rybím způsobu.
Jikeš bez váhání seskočil se starobylé pece, postavil se na zadní tlapy, sundal propocenou špínou zašlou zmijovku z pod uší, zasalutoval pravou přední packou a odplížil se z chaloupky směrem ke hrázi.
Znuděně míjel tři kočky ze sousedství, které mu nadbíhaly jedna přes druhou. Nevšímal si jich vůbec, jelikož od té doby co překonal pubertu veleskokem z vysoké hráze, nejenže zachránil svůj pyjíček před vymiškováním a čumáček si roztřískal pádem na hlavu nic netušícího kapra, ale především si zasloužil obdiv svého pána navracejícího se za svítání po úmorném dni z hospody U Bušů, který se rozhodl, na radu svých spolustolovníků, po tradiční a rituální konzumaci pravé žluté průtahové valašské borovičky, dospívajícího kocourka vykastrovat a po shlédnutí sebevražedného skoku vyprovokovaného pohledem na kastrační nůžky a divoké jízdě přehradou na hřbetu pomateného kapra ukončivšího svůj život nárazem do pramice ukotvené asi tři sta metrů
splýváním, nadšený pan hrázný vyslal Jikeše do světa, když před tím zahodil miškovačky a dojatý k slzám táhnul na svých bivojských plecích téměř dvoumetrového tragicky zesnulého, leč uloveného, kapra se slovy:"Běž sa ogare vyřádit, vidím, že jsi kus chlapa, máš navíc než bystřické kočky!"
Od těch časů Jikeš ignoroval místní nadbíhačky a pan hrázný nikdy netrpěl nouzí, neboť před jeho fyzickými parametry a slovy:"Ty mně nevěříš?!!! Tož si vyber - Buď mně věříš a kúpíš borovú anebo nevěř a dostaneš po čuni!!!", neunikl žádný host. Ba naopak musel obvykle zaplatit spoustu dalších štamprlí za různé přídavky. Třeba jak oheň ze dřeva rozbité pramice hřál oba nerozlučné kamarády po celou zimu a když sníh napadl a cesta k Bušům samý led, Jikeš vzal do tlapek hořící fošénku z vykřáplé loďky a vymetl cestu hráznému až k hospůdce, počkal na něj do zavíračky a na vyhaslém prkně za třeskutého mrazu doserfoval s pánem na zádech domů.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Sen | Volání | Kocour | Abeceda | Hledání