Pět, tři a jedna.
"Teď ty", praví Srdce rozumu.
"Stejně nevyhraješ Srdce" City otupí a zůstanu jen já.
Šest, dva, tři.
"Tak házej" usmívá se rozum.
"To se uvidí." praví srdce. "K čemu ti je prakticky myslet a žít bez citů?"
Čtyři, šest a šest.
"A k čemu ti je řídit se city, akorát si vždycky nameleš. Pozor házím. "
Šest, šest, šest.
Rozum: "Vyhrál jsem, já to věděl!"
A tak rozum seděl a díval se na místo, kde seděl jeho protihráč a bylo mu smutno....
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
CO JSME TO ZA NÁROD OMEZENCŮ! | Jít a nezastavit! | Vztah | Jen tak... | Jak vypadá nic?