Karty

...Zabloudil jsem kdesi v lese. Pod mými botami praskají suché větve, jinak je naprosté ticho. Tma se dokonale snoubí s dlouhým nekonečným tichem. Ani nevím kde jdu. Vím jen, že musím jít dál a nezastavovat se.

Začalo hřmět a spustil se obrovský liják, v momentě jsem byl promočený. Začal jsem se třást zimou, šel jsem rychleji a rychleji, kroky se mi prodloužily na tolik, že jsem vlastně běžel. Keře mě bodaly do tváře a můj dech se zrychloval. Cítím obrovskou bolest, do ramene se mi cosi zapíchlo a v tom momentě sklouznu po mokrém mechu a řítím se dolů. Když jsem se konečně zastavil, zvedám se a cítím jak se kapky krve mísí s kapkami deště na mých rtech, snažím si otřít oči, zdálo se mi, že jsem v tom lese zahlédl, jakési stavení. Jdu blíže a opravdu. Budu se moct schovat před tím nevlídným počasím. Přistoupím ke dveřím a silně klepu a hned volám, zdali tam někdo je, a jestli bych se mohl na chvíli schovat. Posléze zjistím, že jsou dveře otevřené. Nikdo se neozýval, vstoupím...

V malé předsíňce chvíli postojím. Třesu se zimou. Pode mnou se tvoří kaluž vody, volám znovu. Opět nic. Přestávalo pomalu pršet a já otevírám druhé dveře velmi pomalu. Natěšený, že si mohu chvíli vydechnout, si prohlížím nevelkou tmavou místnost. V krbu místo ohně hořela svíčka. Koukám dál, a v tom slabém světle vidím stůl a židli. Usednu, a v tom jsem zaregistroval tu šílenou bolest v rameni. Vytáhl jsem si kousek špičaté větve z ramene, tu odhodím hned na zem, a v tom zahlédnu karty. Klasické karty na žolíky. Byly všude rozházené po pokoji a ani jedna nebyla otočená. Zarazil jsem se. Jako by se někdo pohádal. Na stole ležel jakýsi mokrý hadr. Sáhnu na něj. Byl nasáklý něčím mokrým, slizkým, lepkavým. Cosi z toho hadru líně kape na zem. Hned vedle toho hadru ležela jedna karta na stole, také obrácená. A ta jedna židle jen, co to mělo všechno znamenat.

Svíce v otevřeném krbu dohořívala pomalu, a já si všiml, že u krbu ležely polena, hned hledám po světnici čím by se dal rozdělat oheň. Byla mi taková zima, Celý jsem se třásl. Popad jsem tu svíci a hledal a prohlížel si tu světnici. Našel jsem zápalky na polici, a jakési papíry. Nic více tam vlastně nebylo. Ani okno.

Napadlo mě, se tedy podívat do té předsíňky. Byla tam malá sekyrka. Hned jsem začal dělat třísky. V tu chvíli jsem měl radost, a když začal oheň plápolat, bylo i více světla. Sundávám mokré šaty a pak nahý se hřeji a koukám do ohně. Měl jsem radost a přitom ta nejistota, že se někdo vrátí, a co ta karta na stole. Jen jedna tam zůstala ležet. Neotočil jsem ji, co když...

Trochu jsem se ohřál a usnul únavou. Po chvíli mě cosi probudilo. Jako by se mne něco dotýkalo, chtělo mě hladit po mém nahém těle. Snažil jsem se setřást ze sebe tu ohavnost. Pral jsem se s tím přízrakem, který ale najednou zmizel. Jdu tedy váhavě ke stolu, a něco mi říkalo, abych tu kartu otočil. Stín mé dlaně se objevil nad tou kartou. Podívám se za sebe, cítím jako by se mi přes rameno někdo díval. Pomalu ji otáčím, ale neměla líc...