Tři panny

Autor: Pavel Pavel , 5.9.2023, Povídky

  

...chci otočit další list, že něco namaluji, nebo že něco písnu, ale už se stmívá... Poslední sluneční paprsky uhasínají na rybníce, a já přiložím trochu dřeva do ohně. Dívám se na plamínky, které mě tak uklidňují a naslouchám tichu. Tomu přenádhernému, nekonečnému tichu...

Toho večera se mi zjeví, tři nádherné panny. Přisednou si vedle mne a nic nepovídají, jen se koukají, se mnou do těch malých plamínků.

Dvě byly nahé a ta třetí byla do závoje zahalená, nebylo jí vůbec vidět do tváře. Přiložím do ohně, ale panny dál mlčí i nedalo se mi nezeptat té první, jak se jmenuje. A ta první panna mi odpoví, " jsem Deprese" Ta druhá panna mi odpoví, že je Úzkost, a přitom obě byly k nerozeznání. Obě vypadaly úplně stejně, jako dvojčata. Neustále mě sváděly, abych se na ně díval, a já neodolával. Až po chvíli mi došlo, že je tady ta třetí panna. "A ty se jmenuješ jak?", ptám se ji. "No Láska přece, nevíš?", odpověděla. "Ale já vás nechci, běžte pryč!" "To ty na nás myslíš, to ty nás voláš, nemůžeme jen tak odejít", odpověděly naráz. Ten trojhlas v té chvíli byl tak nesnesitelný, tak vtíravý, až mi mráz přejel po zádech. Raději zalezu do spacáku, a koukám se do hvězd, chci přes ně vidět, co je vlastně tam dál, a ještě dál. Ale ony stále vtíravěji mi dělaly doprovod, při mém rozjímání nad nimi. Otočím se na bok, přikrčím se tak, že mi jsou jen oči vidět. Panny zalezly ke mě a začaly mne objímat, milovat se se mnou,. Ucítil jsem bolest s rozkoší, jak se ve mě mísí sladké pocity s temnými myšlenkami. Je to jako bitva, ale nikdo nechce vyhrát...

Probouzím se do dalšího dne, slunce mě vítá svými hřejivými paprsky a jako skála když zlomí se v mé hlavě, se bolest probudí a trvá, dokud alespoň na chvíli, se ty panny neobjeví, ...znovu.

Hodnocení: 4.25
(celkem: 17, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>