Jura a Agáta

pohádka z dob dinosauřích


Autor: Matěj Rychlý , 24.11.2007, Povídky

  

V dobách kdy se ještě nenosili placaté čepice a zlaté řetězy, kdy se spěchalo jen za potravou, a kdy jste si nemohli objednat pizzu do domu, se odehrál následující příběh. No ono se k tomu hodí dodat, jak to všechno začalo.
Když bůh a Darwin stvořili člověka, tak Darwin prohlásil: „Hele jako jsou pěkný, ale takhle nevyniknou. Já k nim udělám nějakej předvoj, aby to bylo jako sychr.“ Jak to doopravdy bylo, nevíme, ale protože je bůh milosrdný, počkal s člověkem v ráji. Všemožní pisálkové, sochaři a další lidé se sjeli tvořit Darwinův předvoj. Zasedli ke stolu a zvedli poháry na zahajovací přípitek. Ťukli si a tak vznikl velký třesk. Tím to vše začalo. Pak vymysleli složitý plán s mizernou zápletkou. Vznik planet, prvních organismů, fotosyntézu a tak. Nyní však přeskočím všechny ty stádia, ke kterým se možná někdy jindy vrátím.

To, o čem vám chci povídat, se odehrálo už někdy dávno, a nepátrejte potom, kdy to bylo, protože číslicemi a názvy na celém příběhu nic nezměníte. Jasné bylo, že existovala* nějaká planeta, kde teď čtenáři sedíš nebo ležíš. Na té planetě byli sopky, krátery, dinosauři a jiná podobná havěť. Politika celé země byla jasná. Právo silnějšího. Celková anarchie, kde se Diníci navzájem požírali, rvali se a žrali si vejce. Vedle toho se snažili vychovat svou velikou rodinu. Já sám jsem jednu takovou dino-dinu znal a rád bych se s vámi podělil o to, jak tato netypická rodinka žila.
Tahle rodinka byla odlišná od jiných a to abnormálně a diametrálně. Táta Jura, žena Agáta a spoustu vajec. Byli to moderní dinosauři. Zastaralí dinosauři žili jednoduše, spali vestoje a celý den se neměli kam schovat. Běhali a lovili, jenom býložraví jedli trávu, a o nic víc se nestarali. Jurovi se to, ale moc nelíbilo, bylo to nekomfortní a nevyhovující. A tak použil hlavu a přestěhoval se s vejci a Agátou do úrodné nížiny k potoku a mezi šťavnaté přesličky a co by pterodaktyl dolétl, byl i vodopád, co nikdy nevyschne. Chodili k němu pít všechny druhy dinosaurů dokonce i sežerosaurus všec a sežerosaurus sežerousaura. Tyto dva druhy bojovali nejvíc spolu navzájem, tak pro naši milou rodinku nepředstavovali žádné nebezpečí. Sama rodina se živila výhradně bio-stravou bez masa. A protože byli pokrokoví, pořídili si i provizorní domek.
Hypotéky tehdy nebyli, tak musel Jura tvrdě pracovat. Byl to chlapík od přírody vynalézavý a tak zvolil zajímavou techniku. Nevím, snad nebyla malta nebo co, ani nic podobného a holé kmeny se snadno skutáleli, tak tedy vymyslel Jura novou a pokrokovou metodu. Metodu, na které si mohl založit Sólovou dráhu. Jak tehdy bylo všude dost sopek, tak namáčel kmeny do síry, ty se tím zdrsnily a nepadali mu.
Za chvíli se na ten domek chodili koukat ostatní dinosauři. Byl výborný, protože v něm byl stín a chladil, a v zimě v něm bylo zase teplo. Jednoduše chránil dinosauří rodinu. To Jurovi ale nestačilo. Chtěl získat společenskou prestiž a začal pracovat. Tehdy to s trhem práce bylo velice špatné, tak vzal práci s odklízením nakvašeného ovoce.
Když pracoval, tak se okolo jeho domu stahovali závistiví dinosauři, které, když se vrátil unaven z práce, musel odhánět. Smutné na tom všem bylo, že zajištěné bezpečí domovem nabourávali zvědaví ještěři. Byli mezi nimi i masožravci, a ty by mohli ukořistit Agátu i s vejci a založit si vlastní rodinu, nebo je sníst. No, tak to dřív doopravdy chodilo, dinosauří feministky se prostě neprosazovaly. Musel tedy pracovat „svým způsobem“ 24 hodin denně. Ráno v 5 vstával – on to poznal z vanutí větru a polohy měsíce – a večer hlídal rodinu před závistivci a útočníky.
Chodil domů pořád skleslejší a skleslejší, rodinný život ho nenaplňoval a práce ho štvala.
Zmiňoval jsem se už o práci s odklízením toho ovoce. Inu to byla práce moc zajímavá. Vždycky byl zavolán, když spadl nějaký mamutí ovocný strom a ucpal nějakou silnici pro diníky. No, i ještěři měli silnice, ačkoliv auta tehdy ještě nebyli. Chodili po nich třeba k moři se pářit nebo do lesa natrhat si přesličky k snídani. Myslím, že jsem už mluvil i o velikém vedru, které kdysi panovalo, a když se spojí těžká práce s velikým vedrem, vždy přijde žízeň. Jura měl žízeň vždy velkou a dinosaurus toho vypije spoustu, navíc bylo zrovna období sucha. Řeky byli prázdné, buď je Jura vypil, nebo prostě vyschly, to se už nedovíme, poněvadž je to dávno a moc lidí to nezažilo. Ti co tvrdí, že zažili, těm nevěřte a raději zavolejte sanitku. Jediný, kdo to zažil, jsem já, jenže bylo fakt vedro, a kdo si to v tom vedru má pamatovat?
Jak byly vyschlé ty řeky, Jura přemýšlel, z čeho získat potřebné tekutiny. Jednou na to přišel! „Vždyť já likviduji ovoce, sice kvasí, ale ovoce to je a já jsem býložravec. Tak tedy začal pojídat ovoce ze stromů, které likvidoval. Do jeho malého mozečku něco vlítlo a on měl radost, a motal se víc než normálně. Přišel domů a manželka Agáta mu vyhubovala a poslala spát ven. Jurovi to bylo líto, ale nepřemýšlel jak si udobřit Agátku, jak to dělal normálně, když něco provedl, nýbrž nad lahodnou chutí kvašeného ovoce. Druhý den v práci ho zase jedl a při cestě domů zbořil omylem pár stromů. Agátka už to viděla z dálky, tak venku na Juru čekala jen deka a vzkaz v kameni, ať se vyspí a večeři si sežene sám. Třetí den práce se historie opakovala. Když si bral před domem deku, podíval se okolo sebe a viděl zvědavé tváře ostatních jeho druhu. Posílen tou zvláštní houpavou-veselou náladou začal být agresivní, a popral se. Popral se se všemi dinosaury, co přihlíželi. Naštěstí vyvázl bez zranění, a to je co říct, když takový dinosaurus vážil třeba stejně jako krematorium plný nakrémovaných lidí, no jenže si nadělal spoustu nepřátel, co ho neměli rádi. Tak nějak to pokračovalo dál.
Ráno pracoval, večer se rval. Do té doby než se stalo něco strašného. Nikdo už vám nepoví, jestli Jura přišel tak pohoupán a neopatrně se opřel o baráček nebo jestli nějaký jeho nepřítel do domečku strčil ze závisti nebo zloby nad Jurovým chováním. Domeček prostě jednoho dne spadl. No, a protože to byli velcí dinosauři, byl to i náramně veliký domeček. Takový hangár to vlastně byl. Představte si sami, co se stane, když se sesype domeček ze sirek a to ještě v takové velikosti. Někde se nějaká sirka vzňala a zapálila i ostatní. Byla to taková paráda, že to tehdy udělalo do země kráter, spustilo obří požár a odfouklo to všechny dinosaury pryč na druhou polokouli, kde pošli hladem a některé do moře, kde se utopili. Dokonce přestala padat i voda z vodopádu, co měl být vodopádem věčně, Celá země požárem zčernala a na obloze se udělal bílý kouř. Dlouhá bílá linka. Vypadalo to, jak když prvňáček píše na tabuli. Kvůli tomu tedy vyhynuli dinosauři! Na počest našeho hrdiny se těmto obdobím říká Křída a Jura. A věřte, že to tak bylo.

*doufám, že pořád existuje

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 9x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře