Jáchymov
Jáchymovský tolar z čokolády na uvítanou lázeňským hostům má, rozpuštěný jako hostie v ústech, hořkou pachuť. Genius loci krušinatého podhůří vyvěrá z hlubin dna melancholie. S historií středověkého městečka je spjato dobývání: stříbra, uranu, léčivé vody. Místo mnoha darů, ale i zmarů.
Podzim přišel na návštěvu už v půli léta a místní to nepřekvapuje. Chladný vítr začal s odstrojováním listnatých stromů. Skelety, pár desetiletí obnažených, vyrabovaných domů přes zimu vykročí vstříc dokonané zkáze. Co do počtu je ruin asi tolik jako celistvých staveb, jen těch prvních stále přibývá. Pompeje nebo římský Palatin, ovšem bez údržby památkářů a státu.
Paměť je tady důležitý pojem. Kdo snad ještě předloni kráčel jižním svahem vlevo nad městem starými dvorky, občas zahlédnul kočku, jak si z nostalgie nebo kvůli klidu vyhřívá kožich na zídkách zborcených domků. Náletové keře svými kořeny vykonaly své a tvář některých míst je k nepoznání. Ani kočka už sem nezavítá. Svědomí a paměť, tato dvě slova by měla být připsána pod název městečka.
Kulaté lampy ve tvaru sluncí na lázeňské kolonádě se rozsvěcují a cedule hlásají: živá hudba dnes! Muzikanti ladí. Lustry z křišťálu ozáří i bez radonu setkání nás samých se svým mladším, zdravějším, hezčím já. Výstřihy těsných večerních šatů zdobí perly, které vábí zrak mužů v božíhodových oblecích. Lidé těkající světem kaváren hledají naději.
Tma dorazila ze zbořenišť a tkla se nablýskaného. Nad Jáchymovem zapadlo slunce. Početná kolonie koček vyrazila do okolí lázeňských budov shánět potravu. Nářek kocourů zazněl městečkem jako dávný pláč vězňů svědomí.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Čas babího léta | Iva a kuře I. díl - Iva a skřítci | Střípek IV. | Letní noci | Cesta vlakem