Djana Gayenty

Krasny pribeh muze jmenem Djana,ktery vas zavede do zcela jineho sveta,ale presto tak realneho,jako je ten nas.Pribeh ne jen pobavi,ale mnohdy i rozplace.Pracuji momentalne uz na tretim dile jeho poutaveho zivota.Uvadim ukazku z prvniho dilu.Knihu si sama tisknu a take vazu, je to vse rucni prace.


Autor: Nasame, 16.2.2011, Povídky

  

Úvodem.
Vážený čtenáři, dostala se ti do rukou kniha, která tě dostane do zcela jiného světa, ale stejně tak reálného, jako ten náš! Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu napsat, nebo jestli ji vlastně smím napsat!
Konečně jsem svolení od Djany – čti Džana – dostala, tak se pouštím do práce a doufám, že ti kniha přinese přinejmenším krásné chvíle a také něco k zamyšlení.
Když se Džana se mnou poprvé zkontaktoval, nebyla jsem tenkrát ještě na takové spirituální úrovni jako dneska a proto i ten průběh kontaktu pro mě byl velmi náročný!
Nevěděla jsem, co se děje! Pochybovala jsem, o svém zdravém rozumu! Měla jsem strach se svěřit.
Všechno to začalo roku 1999.
Začalo to ve snech. Viděla sem jinou nádhernou zem, slyšela jména, někdo na mě stále volal! Někoho jsem vnímala, ale nebyla jsem schopna určit co to je, nebo kdo to je!
Postupem dnů se to začalo projevovat i ve dne!
Jako by se čas zastavoval a já se jen dívala, co se přede mnou odehrává! Někdy jsem měla úplný výpadek paměti, jako by mi někdo vystřihl vždy pár hodin!
Například, jela jsem z Mnichova.
Pamatuju si, jak sedám do auta, nastartovala, potom výpadek a pamatuju si zase, až když jsem otvírala klíčem garáž. Cestu, která autem trvalá asi hodinu, jsem si vůbec nepamatovala.
To mi začalo opravdu dělat starosti, svěřila jsem se své dceři!
Vyprávěla jsem jí všechno! Moje slova tenkrát končila…
,,Jani, mám strach že blbnu!"
Moje dcerka mě pozorně vyslechla, pak řekla.
,,Víš přece, že takové věci existuji, tak proč se divíš, že se někdo kontaktuje? Ale dej si jen pozor, kdo to je a buď si jistá, když sis
toho vědomá, že blbneš, tak neblbneš!"
Znatelně se mi ulevilo a začala jsem se zajímat o kontakt! Trvalo to nějakou dobu, než se mi podařilo, jak se říká vyladit obraz, ale potom jsem Džana poprvé uviděla, jak sedí v zahradě, usmívá se. V hlavě mi zaznělo…
,,No… konečně…, to ti to trvalo."
Byl to neuvěřitelný pocit! Obraz se pomalu vyjasňoval, měla jsem pocit, jako bych se dívala na svůj vlastní obraz v zrcadle! Potom se i podoba vyjasnila, byl mi podobný, ale přesto jiný, vyzařovala z něho síla, něha, radost!
,,Akana, tu ari." - zněla jeho další slova.
,,Jsem Džana Gajenty, syn z Gájskeho národa. Já jsem ty a ty jsi já, jsme jedno, nezapomeň na to! Můžeme vzájemně ovlivňovat naše životy. Cokoliv se stane mně, může se stát tobě, cokoliv se stane tobě, stane se také mě! Buď tedy opatrná, jednej zodpovědně se svým životem, já to už pochopil, mám syna, Sajo, máš, také Sajo?"
Stačila jsem mu jen krátce odpovědět a zmizel! Seděla jsem ještě dlouho plná dojmu a radosti. Od té doby až do dneška se kontaktujeme stále! Není už třeba žádné zvláštní koncentrace, jednoduše víme o sobě, co děláme, cítíme.
Mnohokrát jsme se vzájemně varovali, radili, pomáhali si! Nemluvě o tom, že se stále od sebe učíme, to je pro nás zřejmě to nejdůležitější! Mnohem později jsem pochopila, až když jsem začala studovat Kryon školu, že Džana a já, pocházíme ze stejné energie v universu. On je jeden můj díl z původní energie!
Příběh, který následuje, je o jeho životě tak, jak mi ho sám vyprávěl a ukázal. Samo sebou, že mi neukázal vše, nebo také něco zatajil, ale postupem času vždy něco vyšlo najevo a společně jsme se tomu smáli! Přesto víceméně respektujeme naše vzájemné soukromí. Nedebatujeme o něčem, co by pro druhého bylo trapné, protože vidíme i věci, které jsou opravdu až moc
soukromé!
Kde leží jeho země, nebo kde se nachází, mi není zcela jasné. Domníváme se, že je to jiná dimenze a ta se nachází v nitru naši Země! Vše, by tomu nasvědčovalo, ale kdo ví!?
Jak jsem jeho zemi sama viděla, je to země velmi podobná botanické zahradě, bez aut a smogu! Zahalená do energie, která je tam znatelně cítit i vidět!
Zvířata jsem tam neviděla, jen ryby a něco jako křepelky na vajíčka, které žiji volně v lese, nebo po zahradách.
Některé květiny jsou podobné našim, i stromy! Zelenina a ovoce také, ale jsou i takové, které jsem v životě neviděla! Mají tam stále stejnou teplotu, jen večer, když slunce pohasne, nezapadá úplně, se mírně ochladí!
Slunce jako takové, které znám od nás, jsem přímo neviděla,
jen si to tak vysvětluju podle toho co znám a můžu pochopit!
Gayové mají tmavou pleť, černé oči a i muži nosí dlouhé, rovné vlasy. Také jsou tmavé. Vlasy jsou pro ně něco jako ozdoba a čest. Jen zločinci a otroci nosí krátké vlasy, po ramena.
Zkrácení vlasů považovali za nejhorší trest! Je to národ, hodně vyspělý, mají techniku, o které zatím můžeme jen snít! Tenkrát jsem byla překvapená, že tak vyspělý národ, má otroky a docela mě to rozladilo! Ale postupem času mi to už divné nepřišlo, když jsem viděla, jak u Džany si otroci žijí!
S dcerkou jsme se smály, a říkaly, že bychom u něho byly rády otrokyně!
Zdroj energie mají v kamenech, které září, říkají tomu jádro! Používají je do lamp, na spotřebiče v domácnosti, všude tam, kde je třeba proudu!
Těží je z hlubokých jeskyní, kde jak Džana říká. - Matka Země nám je daruje –
Kameny se musí vyměňovat! Slabé se pak vracejí zpátky k Matce Zemi, kde se znovu naplní energii! Dopravní prostředek, který je
převáží ze země do země, je něco jako nějaké vznášedlo, říkají tomu loď! Je to také poháněno jádrem! Každá země, je považována jako stát, ale říkají tomu město, má svého vládce, který se stará o blaho lidu! Na vládci záleží, jak se bytostem v zemi vede a stará se o ně!
Co mě velmi zaujalo, bylo, jak se obyvatelé navzájem o sebe starají. Jakmile vidí ušmudlané, nebo hladové děti, hned se přijdou zeptat, jestli nepotřebují v rodině pomoc a hned pomohou, bez ohledu na nějakou odměnu!
Toto je převážně u Gayského národa. U nás se toto takřka nevidí! Všichni pracují jako jeden celek, jedna velká rodina!
U Gayů vládne zákon sblížení se se ženou, až po svatbě! Mladí muži musí být velmi opatrní v jednání s děvčaty!
Ženy jsou podřízeny mužům, tak jak to známe i u nás, muž je hlava rodiny a dbá o její blaho! Ale tam to funguje zcela jinak, lépe! Ale přesto jsou i u nich neshody v rodinách, také existuji rozvody. Děti připadnou většinou otci, ale také záleží na tom, kdo rodinu rozvrátil! Když je muž násilný, nebo se o rodinu nestará, děti dostane žena! Je pod ochranou vládce až do té doby, než se znovu provdá, nebo je v ochraně své rodiny.
Jazyk, kterým se mluví, je u Gayů jen jeden. Dá se až jen na malé odchylky s ním domluvit ve všech Gayských zemích, to platí i pro národ Shanty a Demony. Žijí tam i jiné národy, Shanty a Demony.
Mezi národy, jsou značné rozdíly!
Shanty je národ blonďáků, s krásně vlnitými vlasy, světlou pletí a zelenýma očima!
Jejich pleť, je asi taková jako naše. Také nosí muži i ženy dlouhé vlasy.
Na rozdíl od Gayů jedí maso.
Chovají tam taková malá zvířátka, něco jako naše nutrie.
V zemi je podstatně chladněji než u Gayů, jsou dobří plavci, vydrží pod vodou mnohem déle, než kterýkoliv Gaya! Národy mají každý svůj vlastní jazyk, žiji rozděleně a je velmi nežádoucí, aby se mezi
sebou zakládaly rodiny! I když i to se stávalo! Morální zásady nejsou tak přísné, jako u Gayů! Obrazně řečeno, hodnota nevěsty se stupňovala počtem milenců. Čím více milenců dívka měla, tím to byla lepší partie! To samé platilo i u mužů. Samozřejmě se také dbá na to, jestli dotyčná osoba je dostatečně silná a z kolika sourozenců pochází a z jakého rodu! Každý si přeje silné a zdravé potomky. Jakmile je někdo slabší, nemá šanci se vůbec provdat, nebo oženit! Vždy větší šanci na vdavky měli nejstarší sourozenci! Neprovdaní sourozenci se většinou drželi provdaných sourozenců a pomáhali s rodinou, nebo zůstávali doma a opatrovali rodiče.
Demony je národ podobný Shanty, ale mají zlaté, kudrnaté vlasy, mnohem světlejší pleť, až bílou a zelené oči!
V zemi mají chladno a šero, jen málokdy vychází slunce! - aspoň já to tak vnímám, jako slunce.
Je to vzniklý národ! Národ, vznikl z Shanty a jedné neznámé energie, která ovládla bytosti jen z národů Shanty! Ovládala ho tak dlouho, až ho nakonec docela zničila!
Z dětí, které byly v posedlosti zplozené, povstal postupem času nádherný, velmi inteligentní národ, Demony!
Mají podobné zvyklosti jak Shanty, ale jsou mnohem bojovnější a vzteklejší! Sílou a rychlostí se vyrovnají Gayům.
Nemají tak silné rodinné pouto, ale i tam jsou výjimky! Děti většinou vychovává škola. Mívají jen dvě děti, nebo jen jedno. Bylo-li v rodině více dětí, drželi je rodiče odděleně, protože synové se v konkurenčním boji většinou zabili! Snesli se spolu jen sestra s bratrem! Děti Demony se osamostatňovaly velmi brzy, a odcházely z domů. Žily si svůj život!
Synové vládců, naopak zůstávali a čekali, jestli budou moci někdy nahradit otce, nebo když byli dostatečně silní, ujali se násilně vlády!
Džana mi vysvětlil, že té neznámé energii říkají bludní démoni, kteří
nevlastní těla! Ovládnou vždy jen Shanty, na Gayský národ vliv
nemají, nedokážou Gaye ovládnout!
Národy Shanty vždy žádaly Gaye o ochranu, ti dokázali tyto energie vypudit, jasně, že za značný obnos hodnot, jak říkají jejich měně. Peníze, jako takové, neznají. Mají něco, jako kreditní karty, říkají tomu čip a je to takové malé kolečko, vypadá to jako odznak!
Demony jsou proti této energii také imunní, ale nejsou ochotni národu Shanty nijak zvlášť pomáhat, nebo jinak zakročovat proti bludným energiím! Spíše vyčkali a zabrali jejích území!
Všechny tři národy uctívají Matku Zemi, meditují a rozmlouvají s ní.
Kdysi dávno tam žil ještě národ Gayenty, byl to vyhlazený národ!
Byl to národ kněží, s většími schopnostmi, než měli původní, dva národy, Gayové a Shantyové. Za dobu národa Gayenty, existovaly jen národy Shanty a Gaya! Tedy s Gayenty celkem tři národy!
Národ Demony vznikl, až mnohem později.
Gayenty neměli jednotné zbarvení jako Gayové, Demony, nebo Shanty, měli různé zbarvení!
Existuje tam někde ještě jeden národ, Gariové. Národ Gariu je pro všechny národy velmi vzdálen a takřka nedostupný! Dá se říct, že k těmto třem národům vůbec nepatří. Žije někde zcela odděleně.
Džana tam strávil nějakou dobu, aby se tam schoval, ale to už bych předcházela v jeho vyprávění. Nechám tedy Džana vyprávět jeho příběh, jen sem tam budu vstupovat touto značkou * do jeho vyprávění, jestli, mi to dovolí! Vstoupím do děje, jen když to bude nutné, anebo jen pro srovnání.
Mně, se osobně hrozně líbí, jak oni mluví!
Nikdo neřekne na plnou pusu, ty jsi idiot – řeknou – Ty jsi, nevzdělanec! Je to jasné, že pro ně to vyzní stejně urážlivě, ale mně se to zdá takové hezké – myslím tím způsob mluvy. Zni to jinak…
Při čtení je třeba dbát na to, že je to jiná zem, jiná kultura, jiná
dimenze. Proto je to třeba brát zcela neutrálně a bez posuzování! Přeji, krásnou zábavu při čtení…
,,Akana, tu ari." - tak se u nás v naši zemi, zdraví. Klade se pravá ruka na srdce, a mírně se ukloní.
Tato slova znamenají v překladu…
,,Vítám tě."
Jsem Džana Atoja Gayenty. Narodil jsem se z ženy národa Shanty, Anriany A´Nero, která byla posedlá bludnou energií. A Gayského muže Anaje Gayenty. Oba byli z rodu vládců.
Toto sloučení mi dalo vše, co nyní jsem, "Gayenty."
Se mnou povstal znovu národ Gayenty!
Byl to kdysi dávno mocný národ, kterému nebylo rovno! Jejích síla a schopnosti nebyly k předstižení, nebo k poražení. Měly v sobě energii, které se ještě do nedávna říkalo bludný démon. Tak, si to bytosti, vysvětlovaly.
Nebylo jich moc, jen jedno město, a přesto si dokázali všechny národy zotročit! Jejích pýcha a ukrutnost byla tak veliká, až je sama zničila!
Ve starých knihách a dokumentech, které se uchovaly, jsem se dočetl.
– Matka Země se rozhněvala a seslala na pyšný národ hluboký spánek! Dva národy se sjednotily a za jednu jedinou dobu spánku bylo jedno z největších měst vyhlazeno do poslední bytosti! Země a jezero se zbarvilo krví i nevinných! Matka Země zaplakala nad touto obětí!...
Posbírala tyto mocné energie a uzavřela je na dobu neurčitou ve svém polštáři!
Mezi národy povstala zloba a nenávist!
Byl vydán nový zákon! – Jakmile se narodí dítě, které nese znaky národa, který nesmí být jmenovaný, bude okamžitě usmrceno a zapomenuto! Kdo by uschoval takové dítě, bude navždy vyvržen ze společnosti svého národa! Toto ať je zákonem pro všechny! Jen tak se zabrání hrozbě, která nás všechny postihuje! -
V jiném dokumentu jsem četl – A povstane ještě jednou slavný a mocný národ Gayenty! Ještě ve větší moci a síle, které nebude rovno a budou sloužit ku pomoci a sjednocení všem! Budou sloužit s láskou a oddaností k blahu všem národům, a to bez výjimky! -
Našel jsem jednu jeskyni, kde byla vytesaná zdánlivě moje podoba! Pod oltářem byla uschovaná kniha a jeden, skoro už stářím zničený dokument, kde stálo. - …se vrátím a očistím svou krev…, splatím…, nevinných, přísahám pomstu všem…, zaplatíte…, krví nevinných, nesu žalobu a hněv…, prolít krev…, najdu čistou energii a navrátím se zpět…, odčinit ty hrůzy a hněv! Já se vrátím a bude zase zpěv! …sahám, přísahám, přísahám …rian.
Dlouho jsem pátral, než jsem zjistil, kdo vlastně jsem! Proč jsem jiný, a proč mám tak velké schopnosti! Proč se tam někde uvnitř bojím a hlavně čeho! Hodně k pochopení mi také pomohla Nasame. Mnohdy mi vykládala budoucnost, předpovídala hodně dětí a velkou moc! Ale tenkrát jsem se tomu ještě smál a pochyboval, jestli vůbec, něco takového se mi může splnit…
Byla tak nadšená, že jsem jí nechtěl kazit radost a řekl jen, uvidíme!
V průběhu vyprávění vás budu seznamovat s naší kulturou a zvyky! Budu vám to sdělovat tak, jak jsem se to pomalu já sám
dovídal!
Mohl bych také hned říct, jak to vše dopadne, ale nesmím! Poslechněte si tedy můj příběh...

V zemi Demony.

Pamatuju si, jak mě otec nosil na rukou a hrál si se mnou společně i s mou matkou! Vyhazoval mě do vzduchu a znovu chytal! Miloval jsem tuto hru! Matka se smála a tančila kolem nás!
Žili jsme v zemi Demony! Bylo tam docela chladno a slunce svítilo jen někdy! Jakmile se slunce rozzářilo, proleželi jsme s otcem tyto dny v zářivé koupeli! Čerpali jsme energii a otec mi vyprávěl o jeho domově! O zemi tak nádherné a teplé, že se tam skoro bytosti nemusí oblékat – takové, je tam teplo! Učil mě, jak mám stahovat od slunce a od Matky Země energii, která mě posílí! Vyprávěl mi o jeho bratrech! Star a Bita, se jmenovali.
O jeho Gayském národu, jak jsou silní a ušlechtilí, jak milují děti a starají se, aby všude vládla spravedlnost! Mnohdy se mi ve spánku zdálo, že se všichni vracíme do země mého otce, jak nás vítají snědé bytosti a oslavují náš příchod!
Měl jsem představu dokonalé společnosti, která nás miluje a ochraňuje!
Vše jsem po probuzení vyprávěl otci!
Vždy zesmutněl a šikovně převedl řeč na něco jiného!
U nás má každá vyspělá energie – bytost, nějaký dar! Můj otec měl dar lásky, já mám žádost!
Miloval jsem jeho přítomnost! Cítil jsem se u něho v bezpečí!
-
Moje matka byla velmi krásná!
Měla krásné světlé vlasy a nádherně zpívala! Zelené oči jsem zdědil po ní, ale jinak jsem měl tmavou pleť i vlasy! Ne tak tmavé, jako můj otec, ale tmavé! Byl jsem Gaya, jako můj otec, nechtěl jsem být Shanty!
Mé oči byly také tmavší, než mají Shanty! Hodně se lesknou! Otec mi vysvětloval, že mám v sobě vrozenou zvláštní energii, kterou nesmím pustit ven! Říkal mi, že energie je zlá! Proto ji musím držet utajenou!
-
Nerozuměl jsem, co tím myslí! Vždy jsem dumal, proč by Matka Země, zrovna mě… měla udělat zlým!? To mi nedávalo logiku!
Matka Země je láska, je milující, pomáhá nám! Dovolila, abych se narodil, i když jsem byl jiný! Ale proč bych měl vlastnit zlou energii!? Energie přece není zlá! Jen se s ní musí umět zacházet, nic víc!
Někdy, když se otec dlouho nevracel z práce domů, matka se měnila!
Byla podrážděná, pila hodně vína a křičela! Tyto chvíle byly pro mě hrozné! Hodně jsem se ji bál a schovával se před ní! To ji vždy ještě více rozlítilo, rozhazovala kolem věci a vše, co ji přišlo do cesty! Schoval jsem se vždy pod postel a volal v myšlenkách otce! To pomáhalo!
Zanedlouho otec přiběhl, matku uklidnil pomoci svého daru, lásky! Dlouho pak spala a odpočívala!
Já měl otce jen pro sebe a mohli jsme si spolu nerušeně hrát!
Často jsem se otce ptal, proč matka tak zlobí?...
Dlouze mi vysvětloval, že za to ona sama nemůže, je posedlá bludným démonem a ten ji ovládá, když on není doma!
,,Byli to zlí muži, kteří ji zavedli k bludným démonům, můj dar matku vždy uklidní. Démon nad ní nemá moc!" - vždy mi trpělivě vysvětloval.
Nebyl jsem rád sám v matčině přítomnosti, cítil jsem z ní neklid a strach! Vždy jsem otce prosil, aby mě s ní nenechával samotného, že začnu někdy taky zlobit a nevím, co pak dělám!
Otci, to dělalo starosti, ale do práce musel, musel se starat o rodinu, jako správný Gayský muž… Snažil jsem se to vše chápat a čekal vždy, když matka řádila, pod postelí na otce!
Má matka, když byla sama sebou, mě večer s otcem ukládala do postele!
Zpívala mi píseň, kde se stále opakovalo jedno slovo, sajo! Nerozuměl jsem tomu slovu, zpívala v jazyku, který jsem neznal! Ale přesto jsem se také píseň naučil, i když jsem slovům nerozuměl! Zpívali jsme často společně...
Jednou mi říkala, že se v písni zpívá o naději! Sajo, znamená naději, je to v jazyce Shanty! Vyprávěla mi o její rodině!
Že má spoustu bratrů, které by někdy ráda znovu viděla!
Stýskalo se jí zrovna tak, jako otci!
Zeptal jsem se na všechno otce, proč se tedy nevrátíme do své země, proč žijeme v zemi Demony? Otec mi vysvětlil, že se vrátit nemohou, že by matku nikdo do národa nepřijal, ani jeho!
Nechápal jsem, proč se všichni tak trápí? Já bych se vrátil a poprosil bych Gayského vládce, aby nás přijal! Jsou přece hodní, jak mi otec vždy vyprávěl a matka by byla také určitě hodná!
-
Zpívali jsme společně sajo a já usnul v matčině a otcově náručí! Otec mě vychovával jako Gayské dítě, učil mě bojovat, protože je to národ bojovníků!
A já musel být silný, jako můj Gayský otec!
Byl jsem mnohem rychlejší než on! Uměl jsem se nepostřehnutelnou rychlostí pohybovat, ale nesměl jsem to před otcem používat! Vždy mi dělal dlouhé proslovy, jak je to pro mě nebezpečné a že j to schopnost démona!
Neměl jsem rád toto slovo! Tak na mě pokřikovaly i některé děti Denony, když jsem byl s rodiči na procházce!
Tak rád bych si s nimi hrál, ale byly zlé a otec mě držel většinou jen doma…
Pamatuju si, jak jednou šla mladá žena se starším dítětem kolem našeho domu!
Já si hrál v zahradě!
Přikutálel se ke mně míč! Vzal jsem ho do ruky a díval jsem se, kde se tam vzal!?...
,,Vrať mi ho, démone!" - uslyšel jsem za sebou.
Otočím se a dítě znovu opakuje ta slova...
,,Jmenuju se Džana." - řekl jsem a hodil mu míč zpět.
,,Jsi démon!" - řeklo znovu dítě.
Hodilo po mně kámen! Díky mé rychlosti, jsem kámen chytl! Ale cítil jsem, jak mě pálí oči a zaplavuje zloba!
,,Démone, démone!" - volalo dítě.
Smálo se i se svou matkou!
Díval jsem se na ně! Zněla mi v hlavě otcova slova …klid, Džana, klid, to je zlá energie, nesmíš jí podlehnout…
Probral jsem se až v rukou otce, který se mnou třásl a volal mě jménem!
,,Džana, Džana, prober se!"
Žena křičela, chlapec ležel na zemi s rozbitou hlavou a já ještě držel v ruce kámen, vše bylo od krve!
,,Proč jsi to udělal!?" - křičel na mě otec.
,,Co ti ten chlapec udělal!?" - třásl se mnou.
-
,,To je jeho kámen." - řekl jsem ustrašeně a nechápal, co se vůbec stalo!
Otec mě zanesl do sklepní místnosti, kde někdy musel zavřít matku, když se nemohla ovládat!
Nešetrně mě posadil do rohu a uzamkl za mnou mříže! Nerozuměl jsem tomu, ale neodvažoval se otci odporovat! Rozplakala mně otcova nespravedlnost!
Díval jsem se zamřížovaným okýnkem, jak otec ošetřuje chlapce! Dává mu na hlavu rostliny, které pěstoval doma, ve sklepě. Rány se po rostlinách okamžitě hojí, je to Gayský lék! Žena naříkala a vyprávěla otci!
-
,,Najednou se na mého syna vrhl a začal ho mlátit! Nevím proč, je nebezpečný! Měl bys ho zavřít, aby nemohl ubližovat naším dětem!"
,,Ta lhářka!" - zavrčel jsem.
Podíval jsem se na své ruce, byly od krve! Nemohl jsem se rozpomenout, co se vlastně stalo?
,,Džana?"
Uslyšel jsem za sebou matčin hlas! Rychle jsem ruce schoval za záda!
,,Matko, já za to nemůžu." - obhajuji se před matkou.
,,Já vím chlapečku, ukaž mi ruce." - usmála se na mě…
Držela v ruce vlhký ručník, kterým mi ruce, očistila.
,,Matko, pustíš mě ven? Prosím, vem mě domů," - žadoním a lísám se k matce.
,,Ne, chlapečku, otec za tebou přijde, on rozhodne! Ale dal jsi mu co proto, jsem na tebe hrdá!" - mrkla na mě a odešla.
Čekal jsem ještě dlouho, než pro mě otec přišel!
Když přišel, sedl si do rohu a zašeptal.
,,Co mám… Džana s tebou dělat?" - povzdechl a protřel si obličej rukama.
Cítil jsem z něho smutek. Stulil jsem se mu do náruče a řekl.
,,Měj mě rád, otče… a nezavírej mě, jsem hodný, oni jsou zlí!"
,,Já vím Džana." - šeptal, hladil mě po vlasech.
,,Ale nechci… se dožit toho, abych tě jednou musel…,“ – odmlčel se.
Slza mu stékala po tváři...
,,Třeba mají všichni pravdu a já se měl zachovat podle zákona… Nevím, opravdu nevím!" - hladil mě stále po vlasech, líbal mi tváře!
Oplácel jsem mu jeho projev lásky... Byl jsem ještě dost malý na to, abych rozuměl, co mi tím chtěl říct a čeho se bál!
,,Řekni mi Džana pravdu, proč jsi napadl toho chlapce? Vždyť jsi ho mohl zabít! Proč jsi ho tloukl kamenem?" - díval se na mě nechápavě.
-
,,To byl, otče, jeho kámen! Já mu hodil míč, on hodil kámen a říkal, že jsem démon! I jeho matka se smála! Copak takto se vychovávají děti, no řekni sám!?" - bráním se.
Otec se zamyslel, kolébal mě v náručí, za chvíli řekl.
,,To mi neřekla, ale řekni mi Džana, jak jsi to dokázal, vždyť mu nejsi ani po ramena!?"
,,Nevím, otče, to si nepamatuju." - zašeptal jsem.
Schoulil jsem se k němu ještě více! Otec povzdechl, vstal, vynesl mě
ze sklepního pokoje! Od té doby, mě nenechal bez dohledu!
Já byl rád, aspoň jsem nebyl sám!

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zatím žádné komentáře