Je léto roku 1968 a na panství pana Černého se sjíždějí jeho věrní přátelé a kamarádi. Slečna Růženka, pana Černého budoucí žena, doktor Shwaingerg, plukovník Grans, kněz Vrba, Ing. Petr Heler s manželkou Ivou a Henriho Černého velký kamarád ze školy John Roubal. Henri Černý má nádherný dům, ve kterém je spousta místností a pokojů. Setkání bylo svoláno na počest zasnoubení pana Černého a Růženky.
"Je ráno, pane Černý!" budí Henriho jeho komorná, "dnes máte zasnoubení a večírek s přáteli, za dvě hodiny jsou všichni tady." "Jistě, paní Bílá, už se na tento den těším, ale nechte mě ještě chvíli spát." "To bych moc ráda, ale uklízet budu kdy?" "No dobře, dobře." Pan Černý tedy vstal a vykonal ranní hygienu.
Když ručička ukazovala na 10 hodin, zazvonil dole u dveří zvonek. "Pane Černý, to budou první hosté!" volá paní Bílá. A skutečně, je to ing. Heler s manželkou a kněz Vrba. "Pochválen buď, Ježíš Kristus!" káže Vrba ve dveřích. "Á, dobrý den!" odpoví pan Černý. "No jen pojďte dál, běžte nahoru po schodech a potom doprava a rovně, tam je obývací pokoj," říká paní Bílá.
"Jaká byla cesta?" ptá se pan Černý "Nic zlého nás nepotkalo," řekne pan Heler. Mezitím dole zvoní zvonek. Zanedlouho přivádí paní Bílá slečnu Růženku, doktora Shwainberga, plukovníka Granse a Jonyho Roubala. "Johny, to jsme se dlouho neviděli." praví pan Černý. "To je let."
Po dobré hodince vyprávění namítne pan Černý: "Johny, Gransi, jistě nepohrdnete Brendy v kuřáckém salónku?" "Jistě, rád přijímám." povídá Johny. "Já též."
Po obědě si všichni vyjedou na koni do přírody. Vrátí se až na večeři. Po zajímavém večeru jdou všichni spát. Kolem půlnoci slyší pan Černý šramot, ale myslí si, že se mu to jen zdá, usne a spí dál. Ráno, když už je celý dům vzhůru, tak už chybí jen plukovník Grans. "Jdu se podívat do jeho pokoje," praví pan Černý. John Roubal si šeptne: "Tak zatím vše podle plánů." Ale nikdo ho neslyší. Mezitím pan Černý vchází do pokoje plukovníka Granse a najednou se ozve: "Honem rychle pojďte sem!" Všichni tam přiběhnou, postel je potřísněná krví a uprostřed postele leží dopis. Stojí v něm:
"Pokud budete dále pokračovat ve vztahu se slečnou Růženkou, tak přijde na řadu další oběť!!!"
CLUEDO
"Tak to přeci jen nebyl sen," řekne pan Černý. "Co tím myslíte?" zeptá se ho paní Bílá. "Dnes v noci, tak kolem půlnoci, jsem slyšel, jak něco šramotí. Bylo to ale tak potichu, že jsem myslel, že se mi to jen zdá, tak jsem spal dál." "Co budete dělat?" ptal se kněz Vrba. "Asi to ohlásím na policii."
A jak řekl, tak udělal. Hned zavolal policii a ta dům tři hodiny prohledávala a dělala výslechy a až potom si agent zavolal pana Černého.
"Podle všeho je vrah někdo z tohoto domu, proto na tento případ pozveme FBI a celý případ začneme zítra řešit." "Až zítra. Nebude to pozdě?" "Podle mě ne. Vrah se vrací později než druhý den a navíc, když je to někdo z vašeho domu." "Jak si může být tak jist?" řekl si v duchu pan Černý.
Celý den všichni truchlili nad Gransem a večer šli spát. Noc byla klidnější než předchozí den, ale ráno bylo mnohem horší. Na snídani opět někdo chyběl. Byla to paní Helerová. Pan Černý šel opět do pokoje. Celá postel byla zkrvavená. "Teď to opravdu musel být někdo z domu, protože pan Heler ráno ke snídaní přišel v klidu a ještě tvrdil, že manželka si trošku přispí." Na posteli ležel opět dopis:
"Vám to naposledy nestačilo? Tak dobře, tady máte další oběť!!"
CLUEDO
Když pan Černý sešel dolů říci ostatním, co se stalo, stál tam plukovník Grans i paní Helerová. Uprostřed stál Johny Roubal a držel v ruce tričko s nápisem: "Můj nejlepší přítel si na zásnubním večírku vymyslel někoho jménem CLUEDO a jediný, co z toho mám, je tohle tričko."
"Petře, ať máš šťastnou svatbu! A sorry za Clueda," říká Johny. "Dobrá, všechno ti odpouštím."
Pan Černý se oženil se slečnou Růženkou, a pokud nezemřeli, žijí spolu dodnes!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zloba | CLUEDO aneb vražedný happy end | Babičky | Splněný sen | Každé Vánoce...