Odešel a na jejích snech umřel smích.
Odešel a v jejích očích se zrodil tmavý smutek.
Do její duše se vloudil ďábel a hodil přes ni černý závoj. Teď chodí sama po smutných ulicích a dělá je ještě smutnějšími. Smutek jí zahalil celý její život. Minuty jejího života naplňují černé myšlenky bez nadějí. Najednou má pocit, že nežije, že je pro život tady zbytečná, že na ni celý svět zapomněl. Má strach z celého světa, z toho světa, který kdysi milovala - tehdy, když cítila ještě jeho lásku... Teď se bojí bolesti, bojí se smutku, bojí se lásky, utrpení - a to vše kvůli němu. Kvůli tomu, jenž ji opustil, jenž ji nechal trpět. Udělal z ní člověka bez citu, bez lásky. Teď v temných ulicích hledá svůj smysl života; hledá svůj život, který se jí kamsi vytratil.
Najednou začalo pršet. Déšť jí padá na tváře a stéká společně se slanými kapkami, které zračí její bolest.
Kapky deště dál stékají,
bolest z jejích očí smívají.
Kapky deště dávají jí sílu,
najednou ví, kde má hledat víru.
Kde má hledat život už ví -
svůj život drogám zapoví!!!!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Létám | Černá naděje |