Banánový bandita stihne i váš cukr!

  

Komisař Moullen se vrtěl na židli tak urputně, až měl jeho zapisovatel tendenci otázat se, zda nemá roupy. Ale z hlediska slušného chování, etikety a udržení pořádné výplaty mu hlava jasně říkala: ,,Ne."
,,Gibble, podejte mi cukr," ozval se komisař a neustával ve vrtochu.
Zapisovatel Gibblon Conrod, jenž sváděl vnitřní boj, natáhl ruku do poličky nad sebou tak, jako každý pátek ve tři odpoledne. Ale tentokráte nenahmatal cukrové kostky, ani kleštičky na podávání. Bylo to něco daleko zlověstnějšího, na dotyk nesypavého a už vůbec ne krystalkovitého. Úlek v jeho očích byl naprosto zřejmý. Panika, která mu zachvátila celé tělo se zdála neodvratitelná. Kdyby se jeho pocity měly k něčemu přirovnat, určitě by to momentálně byl sulc. Změna rituálu, který vykonával takovou dobu! Pomalu si ani nevzpomínal, kdy do této práce nastoupil a nebýt jeho ženy, nevěděl by, kdy se narodil a kde má ponožky. V chaosu, jež ho ovládal jak loutku na nitkách se zprudka zvedl ze židle, až narazila na stěnu místnosti.
,,Pane komisaři..." nechal svůj vytřesný hlas, aby se smíchal s poklidnou atmosférou.
,,Ano?"
,,To musíte vidět," poukázal přitom prstem na poličku za sebou, odkaď se snažil vyndat cukr. Pan Moullen zvedl své hroší tělo, přičemž nechal jednu ruku v zadní kapse obleku a dál se drbal. Zapisovatel dělal, že si ničeho nevšiml a lehkými, nenápadnými kroky se vzdaloval do protějšího rohu místnosti, pryč od hrozivé poličky.
Komisař si uhladil bradku, prořídlou stříbrnými prameny, podrbal se a vstrčil ruku o oné zastíněné police. Gibble viděl, jak se mu napíná sako a pomalu povoluje třetí knoflík. Už si připravoval jehlu nit, které měl neustále v kapse kalhot s nažehlenými puky, když tom nabrala Moullenova ruka opačný směr. Těžce se mu dýchalo, musel si povolit kravatu. Raději zavřel oči, nechtěl vidět, co jeho nadřízený vytáhne. Ale náhle zaslechl mlaskání, div necítil spršku slin. Se srdcem v kalhotech rozlepil oči a z toho, co uviděl, mu naběhla velká modrá žíla jak na čele, tak na krku.
,,Vždyť máte alergii!" rozkřičel se a vzápětí slabě dodal: ,,Pane komisaři."
Maullen mezi sousty vyprskal: ,,O tom se nediskutuje." A dál vesele žvýkal.
Zapisovatel Gibblon Conrod nehleděl na komisařova slova o nediskutabilnosti a zhrozeným hlasem vedl dlouhý monolog o alergiích - výčet všech možných důsledků. Mluvil tak zapáleně, že si ani nevšiml, když Moullen padl na zem, s obličejem posetým červenými fleky. Jakmile však neslyšel odezvu na svůj horlivý dotaz, ohlédl se. Zachování chladné hlavy mu nikdy nešlo, proto nejdříve počítal do deseti. Avšak ihned po procvičení matematiky zavolal záchranku.
Otevřel záchranářům dveře, aby se dostali dovnitř s nosítky, a povšiml si, že ze zadní kapsy obleku se panu komisaři sype cukr. Ale o tom se přeci nediskutuje, uvědomil si a vyhodil banánovou šlupku do koše.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

anka 1.3.2009, 01:38

je to rychle ukončený z důvodu limitu počtu řádků a později se mi to nechtělo předělávat, přišlo mi, že stačí to, co už je napsáno.
tedy: nechtěla bych definovat přesně, jaká je pointa. šlo mi o to, aby se člověk zamyslel a udělal závěr tkový, jaký chce. každopádně si jsem vědoma toho, že nedosahuji velkých literárních kvalit, takže nejspíš nevyznělo vše tak, jak původně bylo zamýšleno.
ale k věci - pokud si z toho chceš (nebo chcete) brát to, že komisař byl tvrdohlavý mezek, ber si to. nechávám to na tobě . snad to nevyzní nějak sobecky .

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Thaddeus Colman 27.2.2009, 20:46

Nechápu pointu příběhu. O čem to vlastně bylo? O tvrdohlavém komisaři?

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>