Aton září

Achnatona skoro každý popisuje jako krutovládce. Já bych chtěla ukázat, že to byl jenom člověk, který toužil milovat a být milován.


Autor: Kemet , 20.8.2003, Povídky

  

Byl nový den. Aton se vydal na další ze svých dlouhých a nekonečných cest po obloze, vše se probouzelo a krajina byla prosycena vůní znovuzrození. Poušť promlouvala tisíci barvami ke všem, kteří dokázali jen trochu naslouchat zemi a kteří svou zemi milovali. A z této nehostinnosti pouště se zvedalo k nebesům nové město, město nadějí a tužeb - Achetaton. V severním paláci tohoto pohádkového města, v pokoji s okny na východ, v malinké posteli a pod jemnou přikrývkou z dalekých krajů spal Achnaton. Sluneční paprsky klouzaly po jeho těle jakoby s láskou a něhou. Achnaton se probudil za tichého zpívání hudebních nástrojů. Sundal ze sebe přikrývku a spustil nohy dolů na zem. Seskočil z postele a utíkal k oknu pozdravit svého božského otce. Jeho bosé nohy při styku s podlahou vydávaly ťapavý zvuk nepříliš hodný faraóna. Otevřel si sám okenice, které jen nepatrně zadržovaly sluneční paprsky, a s nadšením vystrčil svou protáhlou a ošklivou hlavu ven. Nasál vůni pouště a náhle dostal silné nutkání jít ven, ven z paláce, třeba jen do uměle vytvořené zahrady. Na nic nečekal a nedbal svých sluhů, kteří už čekali s horkou lázní, voňavkami, oblečením, šperky, korunou a všelijakými prostředky na líčení. Rozrazil dveře a nahý utíkal po chodbách paláce do zahrady. Párkrát upadl na zem, to když nad jeho nemocným tělem zvítězila zemská přitažlivost společně s malou nerovností terénu. Zastavil se až v místech, kde ho ve své náruči objala zeleň. Chvíli jen tak chodil, pak tančil nebo jen civěl na květiny a stromy a keře z dalekých zemí, které se snaží, seč můžou, aby vyhrály svůj každodenní boj o trochu vláhy. Byl rád, protože se zbavil všech sluhů a stráží a mohl si užívat, jak chtěl. A tak si sedl na zem do trávy a pozoroval mravence a drobný hmyz. Pak se před ním odnikud objevila mladá dívka. Mohlo jí být tak 14, maximálně 15 let. Byla drobounké postavy s jemnými ženskými rysy, které byly zdůrazněny jednoduchými šaty, které měla na sobě. Světlé vlasy jí občas spadly do modrých očí a na její špinavé tváři se objevoval náznak úsměvu. Vůbec se nezarazila, když uviděla před sebou nahého faraóna. Podívala se na něj a plaše se usmála. Na chvíli odběhla a Achnaton se lekl, že se mu to jen zdálo. Byl jí okouzlen. Nestačil ani své úvahy dokončit a znovu před ním stála Ona. V ruce držela červený ibiškový květ, který omamně voněl. Její drobné prsty si pohrávaly s květem. Natáhla ruku a ibišek podala Achnatonovi. Než se vzpamatoval, otočila se a chtěla odejít. Achnaton rychle vyskočil a chytil ji za rameno, otočil k sobě a zadíval se do jejích magických očí. Přistoupila k němu blíž a lehce ho políbila na znetvořenou tvář. Pak se mu vysmekla a stejně rychle, jako se objevila, tak i zmizela kamsi v zahradě. Achnaton dlouho stál na tom místě a nebyl schopen jediného pohybu. Každá buňka v jeho těle byla okouzlena tím malým špinavým děvčetem. Najednou se rozběhl zpět do paláce, v ruce s květinou od neznámé, kterou držel v pěsti tak silně, až byl květ úplné pomačkaný a šťáva z ibišku mu tekla tenkým pramínkem z pěsti až na zápěstí. Nechal si zavolat správce zahrady a vyzvídal, kdo je ta žena. Dozvěděl se, že se jmenuje Thui a že není Egypťanka. Byla přivezena z velmi vzdálené země jako otrokyně. Její jazyk nikdo nezná a od té doby, co jí zemřela rodina, s nikým nepromluvila ani slovo. Všichni ji považují za blázna a už se s ní nezaobírají. Achnaton se od toho dne vydával každé ráno do zahrady a čekal na svou Thui. Cítil takovou lásku, jakou mu nemohla dát Nefertitti ani žádná jiná žena. Thui se ho nebála a dokázala ho milovat takového, jakého ho Aton stvořil.

Zobrazeno 8x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Zantovsky2.9.2003, 20:17

To zpychnutí bych si rozmyslela, kdybych byla Kemet! (-; Navíc bych měla třeba úplně jiné myšlenky, než má Zantovsky; ženský a mužský mozek se významně liší... (-;

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Isis31.8.2003, 21:35

To by naše matka Eset nikdy nechtěla abys psala o někom, kdo ji zavrhnul))) hehe ja si připadám jak cvok

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Lena Talaga31.8.2003, 16:11

To sama Eset vkládá své myšlenky do mě a já je jen hodím..do kompu

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Isis31.8.2003, 14:14

Proč svůj talent pipláš na tom barabovi))? Vzdyt ty umíš tak krásně psát. Já si naopak myslím, že jediná Nefertitti dokázala tu stvůru pochopit. Nechceš psát třeba o něčem jiném, než o 18.dynastii?.. A nebo když už tak aspoň o Hatšepsut, nebo Thutmosovi (I.,II.,III.,IV?).. Píšeš moc krásně))) Naše božská matka Eset tě obdařila velkým talentem...)))))))) Hihi mě taky...ale en tak hodně Piš dál....ale ne o tom tyranovi

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Kemet24.8.2003, 14:16

...a co si mám přesně rozmyslet??

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Zantovsky24.8.2003, 07:34

tak to bych si rozmyslela! (-;

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Kem22.8.2003, 18:35

díky,ale bacha nebo vám zpychnu)))(

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Zantovsky20.8.2003, 18:32

jsi fakt sQujělá, Kemet, ještě že tě máme (-; PřeQapuješ jak v Egyptě, tak v koncepci.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Kemet20.8.2003, 18:24

navíc teď svý stylistický schopnosti využívám na koncepci..tuš nemůžete po mě chtít tež všecko,ne?

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

Kemet20.8.2003, 18:22

..ale plánuju,že Nefertiti Thui otráví,tak vymýšlím jak

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

David Havlíček (Mon-gi)20.8.2003, 10:23

Opravdu jen koukám, jak se kemet dostává ve svých stylistických schopnostech dál a dál. Když už ale člověk dokáže takhle psát, proč nepsat víc? U tohohle dílka mi to přijde až moc useklé ...

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>