Když mocný Amenhotep III. umíral, odkázal svůj harém svému synovi, následníkovi trůnu, Amenhotepovi IV. Harém čítal mnoho žen, mladých, v letech a starých dam, které v něm již jen dožívaly, chudých a obtloustlých, krásných a škaredých, malých či velkých. Všechny ženy žily ve třech velkých budovách stojících na severní straně paláce. Byly postaveny z červeného kamene a velice bohatě vyzdobené. V každém pokoji bylo lůžko, malé, ale pohodlné, stolek na líčidla, vonné masti a oleje, stůl a dvě židle. Podlaha byla aspoň zčásti pokryta kobercem. A pokud zde bydlela žena s dítětem, nechyběla kolébka či malinké lůžko pro děcko. Amenhotep si potrpěl na pohodlí svých žen. Ale jakýkoliv tento přepych nebyl srovnatelný s tím, v čem žila hlavní manželka Teje a poté také druhá manželka, jíž se stala Nefernefruaton.
Jednoho dne se zašel Amenhotep podívat, jak pokračuje život jeho žen. Hned se kolem něj shlukly děti, chlapci i děvčata, všem v těle kolovala královská krev, avšak nikdy neopustili harémové zdi. Amenhotep se chvíli těšil s dětmi, když kolem něj prosvištěl šíp, těsně kolem jeho hlavy, a zarazil se do terče stojícího pár metrů od krále.
"Kdo to byl, okamžitě mi toho chlapce přiveďte!" řval Amenhotep a ani ho nenapadlo, že oním lukostřelcem, jenž ohrozil jeho královský život, mohla být žena. Za chvilinku stráže přivedly drobounké děvče. Nemohlo jí být více než 14 let. Amenhotep si ji dlouze prohlížel a pak pokračoval hlasem prozrazujícím potlačovaný smích a naoko hranou zlobu:
"Nevěděl jsem, že mám syna, jenž tak dobře střílí z luku, prozraď mi, chlapče, své jméno."
"Odpusť, králi, copak jsi nikdy neviděl ženu, že mě považuješ za chlapce? Jsem Taduchepa, dcera chetitského krále, nikoliv tvůj syn."
"Skutečně? Tak to přijmi tedy mou omluvu, princezno, avšak tvůj vzhled spíše poukazuje na prince."
Amenhotep se dobře bavil tím, jak se mu dařilo svými slovy rozzlobit dívku, neboť věděl, že není nic zranitelnějšího než ženská pýcha. Možná by jí ještě mohla konkurovat mužská a to si Amenhotep také dobře uvědomoval.
"Očekávám tě po západu slunce v paláci, neopozdi se, mohla bys toho litovat.."
A takhle začala láska, sic krátká, ale opravdová, již choval Amenhotep k Taduchepě. Ta po svatbě přijala jméno Nefertiti, Kráska přichází.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Děvka | Pohádka smutku | Začarovaná | Válka | .-.-.-.-.-.-.-.-.