Odchod
27.4.2014 Já s tím souhlasím, jakože souhlasím, že to někdo může číst tak. Já jen ale zpovídám svého čtenáře a nechci pořád říkat, že mluvím někdo mluví skrze mě. A tak. Přijímám.

Mi(a)lé miniatury
27.4.2014 Já jsem asi ze staré školy (haha) a text je text, hudba hudba. Že by fotka chtěla být součást výrazu bych porozuměl, ale nespíná mi proč. Nechci říkat jako by text nestačil, ale něco mi napovídá tak.

Odchod
27.4.2014 To jo, ale je poslední vydechnutí podmanivé? Může posloužit slovo pes jako vzor pro přirovnání odstínu modré? Prostě mi to nesedí, přirovnání pokulhává.

černé na bílém
27.4.2014 Pokleslé sklo, to mě nespíná, teda jako jo, ale nebe a dudy. čáry máry fuk to byla zase pěkně douzlená metafora či co, konec useknutý, ční a poutá. Plus. Mate mě střídání osob. Prvá třetí druhá, perspektiva v háji. Sudičky bych na smrt neposílal. Ještě mají dost co na práci.

beze mě...
27.4.2014 Chceš aby tady byla báseň a tím je podřízeno. Je měkká a nedotýká se, když už tak v ostychu. Jako by ani nebyla. A já bych rád aby byla. Pevně.

Odchod
27.4.2014 Tady jsem ještě nebyl. Podmanivé poslední vydechnutí, to mě moc neštymuje. Šťavnaté kapky jsem rozpačitý, je to skoro neohrabané. Šlápoty včerejších nadějí tady to zase je, ale postavit z takových celý text... Ale piš, piš. Něco z tebe bude.

Pampersky
27.4.2014 Já se v tom taky popravdě nevyznám moc. Říkání. Asi těžko vybídnout k zaostření někam dál, ale slova tomu asi moc nepomůžou. Jsem rád i za to.

Předsnídávky
25.4.2014 Topol je kvalitní kazatel vteřinových životních mouder Udržuju svou ledničku plnou mý psaní bude nehezký když už jsme u toho Topola, dlouho hledám někoho, kdo by mohl podobně jako on. Ten výraz mě před lety uchvátil stejným způsobem, od té doby jsem viděl jen něco od Leporela, ten celkem umí. Jinak ty se rozhodně za nic neomlouvej já jen postřehuju, pochopitelné t ...

Předsnídávky
24.4.2014 Každý po svým. Já budu jen bodat do pozoruhodných míst. Rozmazané vnímání. Rozostřené v celku, nasekáno na dílky, jako by mě to táhlo do nějaké dávné závratě kdy je tu jen básník, veršer, jak kdo chce a jeho dojem, imprese, že. Ke kafi bez půltónů. Neslyším je tam, jako by to bylo jen osamělé něco, na složitější jinotaj prostě potřebuju další nást ...

Popel z jara
20.4.2014 Míním tím ta zahaleně známá témata/obrazy: bez lží, nebe, fénix, shořet/vyhasnout ( není to tak úplně, ale já to čtu jako záměr, tak). To je snad všecko, ale možná se trochu mýlím. To by mě někdo musel přesvědčit/přemluvit.

Jak se z toho nezbláznit...
20.4.2014 Takový texty mám rád a nemám. Nejsou k přečtení a nejdou tedy ani prokouknout v dobrým či zlým. Sobě, tobě, já, ty. Přes tyhle slova blízko sebe se asi nikdy nepřenesu zcela, ... uniká mi taky jinotaj s maskou Není jen tklivo, jo. Možná hledám pořád nějaký ale, tři slova náladu nevytrhnou. "Když nejde dveře zavřít jen tak zlehka" Tady jsem s ...

//
20.4.2014 Nejdřív jsem si řekl, že je to prostě próza a nic jiného, teď jsem na vážkách. Zkusil jsem si to říct nahlas jednou podruhý a na potřetí s toho šla docela pěkná umně ustřižená malá promluva. V Popelíně to musím zkusit na někoho. Ale Pšt.

Kam odlétli papíroví ptáci
20.4.2014 Koukám tady se tě bojí. Pročež protěž neutrhnou. A pyromani papíroví draci letí výš. Možná jako bych něco předmlouval ale asi ne. Nemám co bych. Podařilo se ti napsat něco lehkým črtem něco pevného.

Velitel
20.4.2014 ... dokonce jsem se i pousmál, když zavřu obě oči nad tou nesnesitelnou jednotvárností o kterou ohýbáš češtinu, tak.... no, myslím že ani zavřít oči tady nestačilo. Musel bych zatáhnout oponu nad celým veškerenstvem.

PŘÍŠTĚ
20.4.2014 Nepředvídané, to je k útěše. Básníci se sazemi na krempě se málokdy ptají na cestu. Che. A pak to pohrození břitvou, vzpomněl jsem si na jednu báseň od Aletky, škoda že už tady není. Končila nějak takhle: Nedokážem projít stínem s propadlým lístkem ke štěstí pod meridiány minem kletbu zdvižených návěstí.

Popel z jara
20.4.2014 Líčíš solidní pastě na čtenáře, se musí nechat. Tady to tak dobře nevyložím jako sám ve svém dojmu, ale zajímá mě ten moment opakování (první sloka). Čím to, že zapůsobí právě tohle víc než jiné básnické figury (ačkoli ty lži jsou obnošené hrůzně). A samozřejmě zdravý náno přehršle emocí. Co taky. A pak ty sny v záclonách. Dobrý výrazy prostě ...

Vietnam
20.4.2014 Já se zdržím komentáře k formě, na to ještě nemám tolik. Je ale vidět, že ti obsah prostě ujíždí. A není to jen tím, že si v rýmu pomáháš stejnými slovními druhy ve stejné tvaru, je i obecně zřejmo, jak tě vázaná forma vydusila na obsahu. Když bych byl hulvát a odkryl rýmy tak jsme tady tak: Dnešní světlo zhaslo tmou nikdo neví kam se podělo jen jednou ...

Tatínkova
20.4.2014 Skoro bych řekl, že jsme u prózy. Dva momenty, ten druhý je lepší, na text dost, na báseň málo.

Osud a exkrement- upravená verze
9.4.2014 Já jsem většinou přes verše, ale kdyby tu nebyla ta fotka z bépka, kdo ví. He. Takže víc přes výraz než přes kontext, ty malé věci, které samy o sobě znamenají tak málo, ale pro svůj počet dělají dílo dílem. Detaily. Vypíchnul jsem si tady pár věcí... "Fušovala mu do řemesla." To je fráze dost obnošená, to úsloví čtu jako mírný jinotaj rodinn ...

(škrtnuto)
4.4.2014 Když už tady mám osm upozornění tak to bude něco. Omáčka M. zajímavě podotkl, že v básni není psáno, že ticho není absolutní. Pro Jenny je zase ticho jakýmsi netichem. Samozřejmé, že v básni něco psané je a něco není... dostáváme se ke konsenzům, nevyřčeným (ne však absolutně) dohodám, o tom co a jak bude fungovat. A zrovna dneska jsme bicyklem najeli do kanál ...