Napadne mne něco zajímavého a potom si řeknu:,,Jak mám tu báseň napsat?" A až ji napíšu, zjistím, že to je tak na 80% to, co jsem si představoval-nevadí, příště snad..

Umývat inspiraci rozhodně nebudu, já budu ráda, když přijde zaprasená.

Jinak s tebou, Lil, souhlasím. Mně se někdy stane, že se mi v hlavě utvoří verš, který mě pronásleduje a pak, když jej napíšu na papír nebo do noťasu, najedou roste, jako když člověk zaleje kytičku! A když to dopíšeš, vidíš, že je to cupr čupr a nechápeš, kde se to v tobě vzalo... a lidi to žerou a ty to žereš a je to strašně nádherný... Nestává se to často, alespoň mně ne, ale je to taková ta slavnostní chvilka, které miluju a stojí za ně psát =)

poradím jen takovou radu : chcešlibásen psát musíš mýt inspiraci,a umět své city a pocity napsat v básni.... a pak až ti to pude tak ti ty básničky naskáčou do hlavy samy .. jako mě

Nechce se mi to číst celý, tak nevím, jestli už to někdo nenapsal. Básně jsou hlavně a především pro autora, jiným než prozaickým způsobem do díla ukrývá a vplétá svoje pocity, myšlenky, vzpomínky ze světa v němž musí žít. Důležité je, aby se především báseň líbila autorovi, ten jí píše a pro něho je.

Já prostě čekám až mně políbí můza a jelikož píši především erotické poemy, tak to myslim do slova! A samozřejmě nezůstane jen u polibků! Prostě vždycky nějakou můzu zmermomocnim a druhej den mi to píše samo!!! :-O :-X

Možná se mnou nebudete souhlasit, ale i sledováním blbý televize si člověk rozšiřuje slovní zásobu! Teď mám na mysli především historické dokumenty, nikoli nablblý telenovely, či seriály o emerickejch policajtech! A samozřejmě taky diskusemi, jako je např. tato!

JO, čtením to je stoprocentně. Pokud někdo zná jen Honzíkovu cestu, sotva ze znalých slov dá stovky veršů.

Lithin, já klidně jo.

Myslím, že většina skvělých básníků se nenarodila s tím talentem. Podle všeho je potřeba prostě psát a psát a taky hodně číst. Pak přijímat zpětnou vazbu, když náhodou přijde. Tak se pomalu začnou rodit dobré básně a je jich čím dál tím víc. Ale že by člověk vzal na začátku psaní návod a podle něj se naučil během chvíle psát - tomu nevěřím.

pocit a zase pocit a nic než pocit?

Taky přisolím svojí špetkou, i když jsem naprostý amatér (a snad nebudu úplně opakovat co už bylo řečeno například Ingrid). Myslím si, že báseň neexistuje. Ani dobrá, ani špatná. To že to tady a jinde řadím do kategorie "básně" pořád mluví jen o kategorii. Nikoliv o tom, že (něco) báseň je. Nevím, jakým způsobem píšete. Ale u mě je to tak, že nechám myšlenky, pocity a vjemy volně plynout a jen se je snažím neuměle zavřít do "klece" slov a vět.

to Tomáš Zdechovský: Filuto.

Hlavně se nesnaž psát dobrý a pěkný básně

Dobrá báseň...) Někdo je dobrým zedníkem, jiný kuchař, další je dobrý malíř...Dobrý asi znamená, že tě uznává určitá komunita lidí, říkají ,,jo ten je dobrej,,..teď použiju slova jiného básníka, který říká ...,,důvěřuj svému démonovi,,. Možná je to co píšeme dobrá poezie, možná... Možná je ta nejlepší skrytá v myslí těch, kteří to neumí dostat na povrch a jsme vůči nim slepí.
Náruživý posluchač opery také řekne, že to či ono je nejlepší a jestli to neuznáváte, jste amatéři... Buďme amatéry ve všem ostatním, ale profesionálové v tom svém..malém světě, malém, Velkém já... Jsme jenom lidé,pak jsou pravidla,která vymysleli zase jenom lidé.. a hranice? ))))) myšlenek stavidla.

K tomu, co píše Inka bych dodal, že je potřeba se dívat na věci jiným pohledem. Tím můžete být výjimeční. Dobří...to je hodně individuální záležitost...

Dobrá básen vůbec není individuální záležitostí a už vůbec ne proto, že dobrá básen nenexistuje.Je to jen pojem.

Myslím že "dobrá báseň" je naprosto individuální věc. protože každý máme jiný vkus,..co se líbí jednomu, nelíbí se druhému a naopak... Dobrá báseň je podle mě to, když to v tom druhém vzbudí nějaký pocit, ať už kladný nebo záporný..nějak to na něj zapůsobí, ...nejlepší je psát srdcem, to co cítíme, a o čem něco víme. těžko se píše o tématech, o kterých jsme jen slyšely, ale nikdy jsme je nezažily. Nejlepší je psát básně vlastní zkušeností,..pak to půjde samo...
Ale jsem laik, ...co člověk to názor..

Tak já taky přispěju Nevím, jestli píšu dobře, to musí posoudit ostatní a taky proto jsem se dala na tenhle server;-) Myslím, že je to dost o náladě a taky o šoku. Prostě jako najednou ucítíte, že máte něco udělat - blbost, nebo něco důležitýho, tak stejně napíšete básničku. ze zkušenosti vím, že nutit se něco napsat je hloupost. Ale někdy je to taky snaha dokázat, že to ještě umíte, resp. že umíte něco nadobyčejného. Výsledek je ovšem vždycky nejistý. A navíc vkus lidí se mění s časem - jak pohled na svoje výlevy, tak i na výlevy druhých

Moc se mi líbí názor zahradníkův a ještě vice definice Toníka Sandera.Takže shrnuto do básní se nedá skočit šipka a nelze ji plácat jako bábovičky.Já za sebe radím, promyslete o čem chcete psát a co tou básní chcete říci.

ano, Satanriel má pravdu, taky jsem si všimla shody, tohle téma tu už (teda za mýho pobytu )jednou bylo a tuším že autorkou byla Ingrid

Řekla bych, že podle Skácela by mohl být básníkem henten, jak si ho Sat kvůli tomu prevítovi Aizhamerovi nepamatuje.
Čím více se totiž člověk domnívá, že přibližuje, tím dál se od sebe nachází.
V tom smyslu nelze specifikovat nakolik se přiblížil samotnému naalézání básně.
Nicméně další možností je ona skleněná nemoc.
Gratuluju Sate.
Jak zmínil jednou Werich: Už zapomínám, už zapomínám, jak říkává Horníček.

jestli můžu i já, coby totální laik něco podotknout
tak bych řekla, že na tuhle otázku není odpověď.

to zon: tohle tvrdil Sókrates taky.

To Karkulka: báseň? nejprve se zeptej co je ta "báseň" a co pro něj znamená. Bez toho se neobejde ani nejlepší básník dle mého soudu.

To Iswida: existoval. Ale musis zapátrat v antice (já si jméno nepamatuju). Ten člověk bez sebemenšího znalectví básnictví celý svůj život mluvil ve verších (latinsky). Je to historicky podložená osoba
To je rozený básník, kterého asi hledáš (i když samotný verš nedělá báseň plnou básní)

to Forum: kopírovat?

Celkem by mě i zajímalo, jestli někdy existoval básník, který nečetl, nepsal, sedl si k papíru a hned na jeden z prvních pokusů vytvořil dobrou báseň. Pochybuju o tom. Chce to číst, aby člověk zjistil, co už napsáno bylo a tak to nemusí psát znovu, a chce to psát, aby našel svůj vlastní styl a pěkně si ho časem naleštil... (Žvaním, žvaním, a to jsem začátečník)

Báseň je psána životem. K ničemu jsou však pocity, když jsou napsány tak, že na druhého nezapůsobí. Básníkem je tedy ten, kdo dokáže čtenáře naladit na svojí vlnu emocí, vjemů, zážitků - když má čtenář pocit, že to prožívá s autorem.

Tak to máš jako Skácel : "básníci báseň neskládají - báseň je bez nás někde za -
a je tu dávno - a je tu od pradávna - a básník báseň nalézá " . Tím právě se básník liší od těch, co básně jen píší, a ještě věří, že básníky jsou

Nejsem zkušenější ale jestli mohu říci svůj názor nedonošeného poety...tak já to mám tak...báseň se nedá napsat..báseň se píše sama.