osaměle splývají větve
bez listí jen jako
na oko a v představách
zrcadlení samoty
mezi hladinami odrazů
v úskalích kameny
tvrdostí srdce sobě vlastní
puká žalem
a jako v krajkových ponožkách
s jinovatkou kolem kotníků
brouzdá se rosou
nové ráno
když při klekání
modlí se den
před spaním
Hodnocení:4.5 (celkem: 18, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 47x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Je to dobře vyjádřená fáze dne. Ony ty shluky slov leckdy vypadají vyumělkovaně, ale v podstatě plní svůj účel tím, že se čtenář zastaví a musí nejdřív pochopit, než půjde dál. Což vede k "nepřelétnutí". Jinak - nevím, jak jsi na tom ve svém věku s přehledem v hudbě, ale podobným stylem byly stavěny texty kdysi megapopulární skupiny OCEÁN.
Zkrátím - tvoje poezie se mi líbí. Je možná poněkud monotematická, ale dokud mi pořád bude asociovat moje vlastní zážitky z cestování životem (a tím pádem nostalgii s mrazením v zádech), určitě mě nudit nebude.
jako v krajkových ponožkách
s jinovatkou kolem kotníků
brouzdá se rosou
nové ráno
když při klekání
modlí se den
před spaním
tohle je pasáž, která mě uchvátila
jenže je tam ještě ta první, která je pro mě rušivá, kamení, větve, zrcadlení, smutek a srdce, nevím no, prostě mi to nevyhovuje, proto 4
Úplně mi nesedí větná struktura. Samozřejmě žádná větná struktura tam není, protože nepoužíváš interpunkci. Jenže text není nikterak členěn ani významem. Táhne se od začátku ke konci a ačkolik každý další řádek je správným významovým posunutím, ve finále se v tom trošku ztrácím. Kde končí jednotlivý obraz a kde začíná další? a ještě bych měl druhou připomínku. Báseň působí a má jisté množství energie. Toto množsví energie je rovnoměrně rozděleno do celé básně. Což je na jednu stranu sice super, na druhou stranu ze stejného množství energie bys mohl vymodelovat hlubší prožitek tehdy, kdybys tuto energii rozděloval záměrněji a nerovnoměrněji. Za mě je to vysoce nadprůměrná báseň, která ještě není dokonalá.
OŘ
Nechat spočinout | Září | Mimožádná | Brzké ranní večery | Dopis