, 23. 4. 2024, Ostatní
Ztrácíme zemskou tíži,
už, když se nám ústa blíží,
sajíc vzduchoprázdno nebe
K ránu, u sebe,
noc nám v klíně studí
a den další touhy budí,
každou část našeho těla
Píseň trubky tesklivě tu pěla,
mohutným údům, i ochablým,
tónem nízkým i vysokým,
frekvencí našeho tepu
A vřelého dechu,
co na nás žaluje,
že muž ženu miluje